O tobě se nedá říct, že by jsi byl zrovna střelec. Jak moc velká je radost z vítězného gólu? Jak to, že ne střelec? Jsem rozený střelec. Dva góly za půl rok jsem nikdy nedal (úsměv). Teď vážně. Mám obrovskou radost. Jsem hrozně rád, že jsem týmu mohl pomoci vítězným gólem. To už je snad taková tradice, že když dám gól, tak vyhrajeme. Tlačil jsem čas, co to šlo, ale ubíhalo to velmi pomalu. Dnes je to půl roku, co jsme s manželkou spolu. Tímto bych jí a synovi chtěl gól věnovat a věřím, že jsem je potěšil.
Jak jsi se jako pravý bek ocitl na malém vápně soupeře? My se takto snažíme hrát celou sezónu. Jako beci to máme od trenéra za úkol. Nebylo to nic náhodného, ale vyplynulo to z naší hry.
Cítil jsi na hřišti, že má Slovan více ze hry jak silově, tak fyzicky? Cítili jsme to už v prvním poločase. Myslím si, že to byl jeden z nejlepších prvních poločasů, co jsme doma na podzim odehráli. Drželi jsme balón, kombinovali, dostávali se do šancí. Olomouc neměla vůbec nic. To jsem u nich na podzim neviděl. Pouze nakopávali balóny, které jsme sbírali a zase šli do tlaku a do kombinace. Zápas nám sedl. Chtěli jsme se dobře rozloučit s Honzou Nezmarem, což se nám povedlo.
Určitě je pozitivní, že jste Olomouc, která je známá kombinačním fotbalem, dokázali donutit k nakopávaným balónům a nepustili je do kombinace. Jsme za to rádi. Přehráli jsme je naším fotbalem, což byl náš cíl. Nechtěli jsme vyhrát silou nebo nakopáváním míčů. Jsme rádi, že jsme je přehráli fotbalově. To se nepovedlo na jaře v podstatě nikomu. Ani nám v Olomouci, kde jsme na začátku sezóny vybouchli. To byl tragický výkon, který jsme tam předvedli. Tady U Nisy jsme je přehráli naší zbraní a oni si skoro neškrtli.
Vzhledem k letnímu skládání týmu na poslední chvíli je po podzimu čtvrté místo se ztrátou dvou bodů na druhé jistě příjemné. Čekal jsi to? Je to vynikající podzim. Před začátkem to rozhodně nikdo nečekal. Teď už můžeme říct, že tímto vítězstvím jsme v boji o Evropu. Bylo důležité přiblížit se bodově Slavii s Olomoucí? Stále nám chybí dva body. To jsou ty body ztracené doma se Slováckem, které nás mrzí. Máme 30 bodů za podzim, s čímž můžeme být spokojení. Díky tomu jsme v boji o pohárovou Evropu.
Máte tričko se jménem Jana Nezmara. Rozlučku s ním jste jistě velmi prožívali a chtěli vyhrát i pro něj. Honza tady odvedl velký kus práce. Chtěli jsme mu poděkovat vítězstvím, což se zaplať pánbůh povedlo. Po zápase se ještě jdeme rozloučit na společnou večeři s Honzou a celým týmem.
Nebojíš se, že přijdete i o trenéra, který má podle různých spekulací nabídky jak z české ligy, tak ze zahraničí? Kdybych se v Liberci něčeho bál, tak tady nejsem, protože se tu každý půl rok skládá nové mužstvo (hořký úsměv). My v kabině vždy držíme za jeden provaz. Nemůžeme řešit, kdo tady bude a nebude. Musíme dál táhnout tuhle libereckou káru. Pokud by odešel, přáli bychom mu mnoho štěstí. Je to kvalitní trenér a pokud bude mít zajímavé nabídky, bylo by hloupé, aby jich nevyužil.
Vypadáš smutně. Dotýká se tě to? Nejsem smutný. Já si užívám vítězství hlavně vnitřně. Už pomalu začínám přemýšlet, co bude v zimě a jak se to tu bude skládat.
Je to taková tvá starost? Ano. Jsou to takové liberecké děti moje. (úsměv)
Ty budeš na jaře součástí týmu? Na tuto otázku momentálně nedokážu odpovědět. Zatím jsem tady a nikam nejdu. Uvidíme, jak to bude. Nechme se překvapit. Třeba půjdu na místo sportovního ředitele místo Nezmiče. (široký úsměv)
Bavili jste se po zápase o ohňostroji, který se objevil za severní tribunou v 65. minutě? Nebavili. Vůbec nevím, co to bylo. Jestli měl někdo narozeniny. Já jsem si hned vzpomněl na zápas v Jablonci, kde jsme prohrávali 0:3 a oni předčasně pustili ohňostroj. Mně přeplo a dostal jsem červenou kartu. Takže jsem se snažil krotit. Byly to velké rány, kterých jsme si všimli, ale nevnímali je.
Není to tedy práce Jana Nezmara? Myslím si, že ne. V 65. minutě za stavu 1:0 by byl blázen, kdyby nechal pustit ohňostroj. Na druhou stranu jestli nám takhle věřil, tak jedině dobře. (úsměv)
