Nejvíc vzpomínám na titul před patnácti lety, říká nový člen Dvorany slávy Jiří Štajner

Co pro vás podobná pocta znamená?
Je to pro mě příjemným oceněním, moc si toho vážím. Pokud vím, tak nového člena Dvorany slávy vybírali fanoušci. O to víc mě to, že mě vybrali, těší.

A navíc jste v hlasování porazil i jinou ikonu, Jana Nezmara.
Teď mu to možná nevyšlo, ale podle mě tam jednou určitě bude. Třeba už příští rok. Je skoro jedno, jestli jsem tam teď já, nebo on. Rozhodně tam dle mého názoru patří.

Popichovali jste se navzájem?
Viděli jsme se jenom těsně předtím. Samozřejmě se trošku popichujeme, ale jen tak v pohodě.

Co se vám zpětně z vašeho působení v Liberci vybaví jako nejsilnější moment?
Vždy jsem tu hrál moc rád. V době, kdy jsem tu byl, jsme uhráli docela dost úspěchů, ale ze všeho nejvíc si cením asi prvního titulu, který jsme uhráli před nějakými těmi patnácti lety. Byl to přeci jen pro klub vůbec první titul v historii. Nezapomenu ale ani na ten svůj druhý se Slovanem, v roce 2012.

Ve Dvoraně slávy zatím nalezneme výhradně hráče či trenéra z období prvního titulu. Byl tehdejší tým skutečně tak výjimečný?
Slovan je celkově do dnešní doby stále jedním z nejlepších českých týmů, vždyť dvě sezony po sobě hrál skupinu Evropské ligy. Ale v době toho prvního titulu tu byla hrozně silná generace hráčů. Všichni jsme si byli přibližně věkově rovni, dokázali jsme toho spolu hodně. A hlavně, většina hráčů tu strávila mnoho let. I proto se asi při takových oceněních vybírá hlavně z té generace.

Je vůbec možné úspěchy, jakých vaše generace dosáhla, zopakovat?
Určitě to je opakovatelné, ale nejde jen o ty samotné úspěchy. Současná doba je trochu problematická. Hráči tu jsou půl roku, rok, někdo dva roky. Poté odcházejí. Je těžké se za tak krátkou dobu nějak zapsat do klubové historie.

Kariéru jste končil v Mladé Boleslavi, fanoušci na vás však evidentně nezanevřeli. Těší vás to?
Je to rozhodně pocta. Ale myslím, že za tu dobu už na to každý asi zapomněl.

Čemu se po konci ligové kariéry věnujete?
U fotbalu jsem zůstal, momentálně stále hraji divizi v Chrastavě. Je to samozřejmě od předchozí kariéry trochu odlišné, netrénujeme ráno, ale odpoledne. A náročnost také není taková, jako v první lize. (úsměv)

Máte už v hlavě plán, co byste chtěl dělat po definitivním konci hráčské kariéry?
To si v tuhle chvíli ještě nedokážu úplně představit. Zatím mi to běhá, a dokud budu moct běhat, tak budu hrát fotbal.

Spousta vašich bývalých spoluhráčů se vrhla na trenérskou dráhu. Je možné, že byste je následoval?
Nad tím jsem konkrétně takhle ještě neuvažoval. Záleželo by určitě na všech okolnostech, ale asi bych si něco podobného dokázal představit. Žádné konkrétní plány v tuto chvíli nemám. V tuto chvíli jsem zcela spokojený jako hráč. (úsměv)

Jaký je vás současný vztah ke klubu?
S klukama se pravidelně vídám, stejně tak vlastně i s trenéry a navíc chodím hrát za starou gardu Slovanu. Fanouškem zůstávám i nadále a na zápasy chodím.

Co říkáte na probíhající ročník?
Není to asi nic, co by si všichni představovali. Ale přes zimu se tým docela proměnil. Přišly nějaké posily, teda alespoň doufejme, že to posily budou. (úsměv) Věřím, že jaro už bude mnohem lepší, než podzim