Jak těžká byla podzimní fáze sezony? Hodnotit se asi příliš pozitivně nedá, že? Byla opravdu těžká a vzhledem k postavení v tabulce se opravdu příliš pozitivně hodnotit nedá. Věřím, že s každým zápasem se hráči zlepšovali, základ týmu tvoří ročník 2002. Tedy ukončení dorostenci, co přešli do dospělého fotbalu. Kvůli pandemické situaci se dlouhou dobu nehrálo a tito mladí hráči nemohli získávat herní praxi, na rozdíl do zkušených mančaftů, kde naopak soupeři neztratili. Postupem času si na dospělý fotbal zvykali. Výsledky a výkony v závěru podzimní části naznačují zlepšení.
Měli jste dlouhou šňůru zápasu bez bodu, nedařilo se v jednu chvíli ani dávat branky. Ležela na týmu deka a jak těžké je se z ní dostat? V některých případech to bylo opravdu frustrující. Až na Jablonec a Přepeře jsme byli vyrovnaným soupeřem všem protivníkům. Vytvářeli jsme i šance, ale bohužel jsme neměli dostatek kvality na to, abychom zápasy bodově zvládli. Díky širokému a vyrovnanému kádru jsem mohl dost točit se sestavou, na jednotlivých hráčích deka až tak neležela. Chtěli jsme samozřejmě pokaždé vyhrát, ovšem v některých momentech nám k tomu chyběla herní kvalita.
Byla největším problémem produktivita? Se soupeři jste často hráli vyrovnanou partii, ale tlak se vám zužitkovat nedařilo… Při pohledu na statistiky je jasně vidět, že naším největším problémem opravdu střelecká produktivita byla. Máme skóre 18:18 a jsme na druhém až čtvrtém nejhorším místě ligy, co se vstřelených branek týče. Horší už je jen Ústí nad Orlicí se 14 brankami a stejně mají Zápy a Zbuzany. Kdybychom byli produktivnější, získali bychom bodů mnohem víc. Dostali jsme jen 18 branek, což je na druhou stranu druhý nejlepší výsledek hned po Jablonci. Tabulka se vyrovnala, ztrácíme pět bodů na sedmý Hradec Králové a šest na Duklu. Na jaře začínáme dvě kola doma, doufám, že se odpoutáme od dna a budeme rychle směřovat do klidného středu tabulky.
Jsou tři výhry ze čtyř zápasů v samotném závěru podzimu velkým povzbuzením? Jsou určitě povzbuzením. Těžili jsme z toho, že se kádr áčka kvalitativně rozšířil. Proto také větší množství hráčů ze širšího kádru předvedlo své schopnosti a v zápasech nám maximálně pomohlo. Věřím, že pokud bude situace stejná i na jaře sezony, měli bychom se dotáhnout do středu co nejrychleji.
Jak jste prožíval infarktový zápas s Chlumcem? Ukázala se síla týmu? Zase bych to nezveličoval. Šlo ale o zápas, který jak trenéři, tak hráči nezažijí mockrát za život. O to víc na něj musí vzpomínat a připomínat si ho. V tom utkání se sešlo úplně všechno. Pro mě osobně nejsilnější okamžik přišel, když na hračích bylo i v oslabení vidět, že chtějí uspět. V 82. minutě jsme dali branku na 2:2, ostatní týmy by hru dost možná zpomalovaly, kouskovaly… Běhal mi až mráz po zádech, když jsme okamžitě po gólu běželi pro balon do brány a odnesli ho zpátky na půlku. Bylo vidět, jak chtějí hráči honem rychle vstřelit rozhodující gól. Pro mě to byl asi nejsilnější okamžik podzimu.
Co cíle do druhé poloviny soutěže? Předpokládám vyhnout se obloukem pásmu sestupu… Byl bych rád, kdyby hráči se získanou herní praxí získávali zkušenosti, které využijeme v zápasech. Že budeme efektivnější, podržíme dobrou naši defenzivu a vyrovnaná utkání se špatným koncem pro nás budeme přeměňovat do zápasů, kde budeme brát body.
