Jaký je to pocit vstřelit gól Spartě, i vzhledem k tomu, že jsi zde působil? Nastoupit tady na Spartě byl vždycky můj sen. Jsem rád, že se mi to povedlo. Ale je škoda, že jsme nezískali alespoň bod. Tuptič (pozn. red. Tupta) šel v závěru sám na branku, remíza byla fakt blízko.
Byl jsi před zápasem nervózní? Přece jen to pro tebe bylo specifické utkání... Občas bývám nervózní. Ale tady na Spartě to šlo samo. Byla dobrá motivace se ukázat a dát gól. To se mi povedlo. Jen je opravdu škoda, že jsme z toho nevytěžili více.
Čím to bylo, že se nám nepodařilo udržet alespoň remízu? Rozhodla ta neproměněná šance? Věděli jsme, že když bude nerozhodný stav co nejdéle, tak máme šanci uspět. Pak nás sice Sparta v určité pasáži zápasu zatlačila, ale vyloženou šanci si nevypracovala. My dostaneme takový gól ze standardky... Je to škoda, myslím si, že jsme alespoň na body měli.
Gól Spartě nedal tvůj táta ani brácha. Budou si tě dobírat, že se ti to povedlo jako jedinému a už jsi od nich měl nějaké zprávy? Táta asi moc zápasů proti Spartě neodehrál... Ale myslím, že si mě nějak dobírat nebude. Ale jak jsem říkal, spokojenější bych byl, kdybychom odjížděli s bodem. Zatím žádná reakce nebyla, ale taťka na mě někde tady čeká, takže se o tom pak pobavíme.
