Dane, vzpomenete si na své začátky?
Své první fotbalové tréninky jsem absolvoval ve svých sedmi letech na stadionu
karlovarské Slavie. Bohužel se tam ale nikdo moc nevěnoval dětem. Kolikrát
nepřišel na trénink ani trenér, takže jsem se po necelém roce stěhoval do Staré
Role, kde už to bylo o něčem jiném.
Přesto jste ve Staré Roli dlouho nevydržel a stěhoval se do nedalekých
Buldoků.
Žáci Buldoků v té době hráli žákovskou ligu a celá tamní mládež byla na vysoké
úrovni. Přestoupil jsem tam tedy i z těchto důvodů. Navíc jsme téměř všichni z
týmu chodili do jedné sportovní třídy, což mému rozhodnutí k přesunu do Buldoků
dopomohlo.
Ani v Buldocích jste se ale dlouho neohřál, když po vás sáhla pražská
Slavie a vy jste se opět stěhoval. Jak jste to vnímal?
Samozřejmě to bylo něco úžasného, i když jsem si to ze začátku po pravdě moc
neuvědomoval. Pro mě to spíše byla nová zkušenost zachytat si na české poměry v
tak velkém klubu. Ale zase to byla motivace se prosadit, jelikož mě nikdo
neznal. Naučil jsem se být soběstačný, protože jsem trávil hodně času bez
rodiny. Byla to určitě užitečná zkušenost jak po sportovní, tak i lidské stránce
a rozhodně této štace nelituji.
Ze Slavie jste poté zamířil do pražského Meteoru. Jaký byl důvod?
Byl jsem po vážné operaci a po roční pauze jsem se zase potřeboval řádně
rozchytat. V Meteoru, kde se hrála druhá dorostenecká liga, jsem však působil
jen půl roku.
Na program však přišel návrat na místo činu, tedy do Karlových Varů, a to
hned do třetiligového A-týmu mužů.
V dorosteneckém věku je hodně těžký přechod do kategorie mužů, proto jsem byl
rád, že se ozval trenér Jindřich Dejmal. Pro mě to bylo o něco lehčí, jelikož
jsem znal jak trenéra, tak i většinu týmu, a když se ohlédnu zpátky v čase, mohu
říci, že třetí liga pro mě byla správnou volbou.
V karlovarském týmu jste působil dvě sezony, pak už přišel na program
fotbalový kolotoč. Nejprve jste zamířil na Žižkov, poté jste se stěhoval do
Kolovče a nakonec jste zakotvil v České Lípě. Nebylo to pro vás náročné období?
Jak se to vezme. Určitě to nebylo nijak jednoduché. Ve Varech jsem působil dvě
sezony a poslední jarní část nás vedl trenér Juraj Šimurka, a to byl asi pro mě
nejlepší půlrok v lázeňském městě, protože to byl nejen kvalitní trenér, ale
hlavně skvělý a inteligentní člověk, který mi hodně pomohl. Do Kolovče jsem se
prakticky dostal přes Žižkov, kde jsem sice měl zůstat, ale nakonec z toho
sešlo. Poté jsem dostal nabídku z České Lípy, která byla téměř na sestup a
chtěla přebudovat kompletně tým, který by ji v České fotbalové lize udržel. Já
nabídku přijal a připsal si na své konto jednu solidní sezonu, alespoň tedy
myslím.
Nakonec se na vás usmálo štěstí v podobě angažmá v libereckém Slovanu.
Hráčem Slovanu jsem od ledna 2013 a smlouvu mám podepsanou na dva a půl roku. V
týmu jsem společně se Zbyňkem Hauzrem, což je velmi zkušený brankář a má toho
spoustu za sebou. Nesmím zapomenout ani na Přemysla Kováře, který má ideální
brankářský věk a je hotovým gólmanem pro naši Gambrinus ligu. Vedle těchto hráčů
se chci zlepšovat a ve Slovanu se prosadit. I když to určitě nebude snadné,
poperu se o to, jelikož nechci jen figurovat na soupisce!
Zařadil jste se po bok hráčů z Karlovarského kraje, kteří si zahráli
Gambrinus ligu, například bratři Doškové, Dřížďal či Jiráček…
Fotbalistů z Karlových Varů se do první ligy moc nedostalo, proto jsem moc rád,
že se k té trošce mohu přidat. Ale určitě se s nikým nesrovnávám, protože
Jiráček, Dřížďal a další se již v naší lize dokázali výrazně prosadit, hráli
evropské poháry, někteří byli a jsou i v české reprezentaci. Jenže nic není
nemožné, třeba Lukáš a Tomáš Doškové taktéž začínali na úplně stejném místě jako
já, to jest ve Staré Roli. Já doufám, že moje kariéra bude mít alespoň podobný
vývoj a že je stihnu dohnat (s úsměvem).
Ne nadarmo se říká, že gólman zraje jako víno, čím je starší, tím je
lepší. Jak to vidíte vy?
Určitě na tom něco bude, protože chytání je z velké části o intuici, postavení,
orientaci v prostoru a tyhle vlastnosti získáte jen praxí. Starší gólmani dělají
minimum chyb, protože už jich dřív udělali spoustu a vědí, jak se jich
vyvarovat. To jsou ty zkušenosti, které získáte právě s přibývajícím věkem.
Brankář hraje v týmu vždy hlavní roli. Od jeho výkonů se odvíjí i výsledek
týmu, souhlasíte?
Souhlasím, jelikož gólman musí být psychicky vyzrálý, protože jeden zápas vás
stojí tři hodiny soustředění. Brankář má největší zodpovědnost, jedna chyba může
prohrát celé utkání.
Brankářská štace je tedy náročnější než ty ostatní?
Je to dlouhodobá práce, takže náročná dost. Je potřeba chtít mít chuť se pořád
zlepšovat, nikdy nepolevit. Pak už je to o šanci a také o brankářském štěstí.
Jaké máte cíle do budoucna?
Samozřejmě cílů mám hned několik, ale ten hlavní a nejbližší je se prosadit v
„A“ týmu Liberce a chytat první ligu.
Co byste vzkázal malým fotbalistům, kteří taktéž žijí ligový sen?
Aby se hlavně fotbalem bavili, a to i když bude nejhůře. Pokud chtějí fotbal
dělat na profesionální úrovni, musí tomu leccos obětovat, ale určitě to nebude
lehké.
