FC Slovan Liberec | Daniel Pudil: Liberec mi přirostl k srdci, byly to tu krásné časy
Menu Další Zavřít Zavřít
15.05.2014

Daniel Pudil: Liberec mi přirostl k srdci, byly to tu krásné časy

Dominik Jakubec
Liberec – Na čtyři dny se ke kádru Slovanu připojil nový hráč. Nejednalo se ovšem o žádnou posilu, ale o Daniela Pudila, kterému již počátkem května skončila sezona a v Liberci se spolu s týmem připravoval na reprezentační sraz. S touto U Nisy jistě velmi dobře známou tváří vám nyní přinášíme rozhovor.

Dane, do čtvrtka jste v Liberci trénoval společně s týmem Slovanu. Proč?
Moje sezona ve Watfordu skončila již čtvrtého května. Na konci sezony jsem byl v kontaktu s panem Vrbou, trenérem národního týmu, a bylo mi řečeno, že budu asi v nominaci na zápas s Finskem, tak by bylo dobře, kdybych si dal pár tréninků. Protože jsem ve Slovanu strávil čtyři krásné roky, jedinou volbou pro mě bylo zavolání panu Kleiblovi a setkání s panem Vavruškou, se kterými jsme se domluvili na čtyřdenní spolupráci.

Kdy se dohoda, že se budete připravovat zrovna v Liberci, zrodila?
Bylo to v sobotu před zápasem s Teplicemi. Zavolal jsem panu Kleiblovi, jestli bych mohl přijet a popovídat si s ním. Přijel jsem, sedli jsme si spolu a dá se téměř říct, že to bylo během jedné věty vyřešené (úsměv). Pak jsme si ještě popovídali, dostal jsem lístky na fotbal a sledoval jsem kluky, jak porazili Teplice.

Kolik jste toho v Liberci odtrénoval?
Teď už se přesunu do Prahy, trénoval jsem v Liberci čtyři dny. V pondělí jeden trénink, v úterý a ve středu dva a ve čtvrtek ráno ještě jeden.

V Liberci jste do roku 2007 působil, jak na tyto časy vzpomínáte?
Ty časy byly krásný. Získali jsme titul, hráli jsme předkolo Ligy mistrů, ve které jsme trochu smolně vypadli se Spartakem Moskva, dostali jsme se do Evropské ligy... Byla tu výborná parta. Liberec mi přirostl k srdci, takže jsem si tu také pořídil pozemek a postavil dům.

Co se tu od té doby změnilo?
Nemyslím si, že by se toho měnilo tolik. Mění se samozřejmě kádr, přicházejí mladí a nadějní kluci, kteří pak jdou Evropou, jako se jim to povedlo zrovna letos. Sezonu měli fantastickou. Je to dobře vedený tým.

Znáte tu ještě někoho z dob svého působení?
Hráče většinou znám minimálně z televize, s některými jsem dokonce hrál, například s Honzou Rajnochem, Radkem Kováčem nebo Markem Jarolímem. Ostatní kluky buďto z té televize nebo od vidění. Jinak tu jsou pak ve vedení pan Kleibl a Honza Nezmar. Třeba i maséři zůstali stále stejní, Venca s Bobem jsou tu už legendy (směje se). Pak je tu kustod Kulda (Petr Ulihrach, pozn. Redakce). Takže tu mám stále ještě mnoho známých.

Jak na vás současný kádr Slovanu působí?
Měl jsem tu čest s nimi trénovat. Někteří hráči sice byli zranění a tým byl doplněn o hráče juniorky, ale po těch čtyřech dnech myslím, že je mančaft dost solidní. Jsou tam mladí kluci, kteří se chtějí ukázat. Už jen to, že jsou na čtvrtém místě, a také ta cesta Evropskou ligou, ukazují, že Slovan svou práci dělá dobře.

Zmínil jste tažení Liberce Evropskou ligou. Sledoval jste ho?
Snažil jsem se sledovat každé mužstvo, nejen Slovan. Když jsem na to měl čas, na Liberec jsem se samozřejmě díval. Byly to kvalitní zápasy a kluci rozhodně ukázali svou kvalitu, mohli se měřit téměř s každým týmem. Možná mohli jít trošku dál, kdyby měli trošku více štěstí, ale toho měli také dost například na Udinese. Tam soupeř prokázal svou sílu, ale štěstí se přiklonilo na stranu Slovanu a kluci postoupili. Ale tak to ve fotbale je, aby tým šlapal, nějaké to štěstí zkrátka potřebuje.

Shodou okolností narazil Slovan na Sevillu a Alkmaar, se kterými hrál i v roce 2006, když jste oblékal liberecký dres. Vybavují se vám ještě tato utkání?
Určitě si je pamatuji. Se Sevillou jsme hráli doma, v tu dobu byli velmi kvalitní tým. Měli tam Jesúse Navase, který teď hraje v Manchesteru City, pak tam byl Dani Alves. Ti dva spolu hráli na jedné straně a hodně jsme se na ně připravovali. Byl to asi můj nejtěžší zápas za Liberec. A co se Alkmaaru týče, také na něj vzpomínám velmi dobře, měli jsme šanci postoupit, ale dostali jsme bohužel tuším v 90. minutě gól na 2:2, což nás nakonec stálo postup.

Máte v zahraničí čas sledovat českou ligu nebo celkově situaci v českém fotbalu?
Jelikož jsem Čech, českou scénu samozřejmě sleduji. Když už nemám čas vidět přímo zápas, tak si to najdu na internetu nebo zkouknu výsledky, ale určitě o českém fotbalu minimálně čtu.

Nyní trochu k vaší kariéře. Prošel jste si hned několika fotbalovými zeměmi, která na vás zapůsobila nejvíce?
Každá země má nějaké svoje kouzlo. Když jsem šel do Belgie, což bylo mé první zahraniční angažmá, šel jsem tam s tím, že jsem neuměl jazyk. Bylo to trochu problematické, ale kluci mi tam hrozně pomohli. Odtud jsem se pak odpíchl dál. Belgie je krásná země, taková rovina, lidé jsou tam hrozně hodní a fotbal si užívají. Chodilo tak 25 tisíc lidí na zápas, navíc byly mezi diváky celé rodiny s dětmi, takže to pro ně byl vždy takový svátek. Co se týče Itálie, je to určitě moc hezká země třeba na dovolenou, ale mně moc neseděl ten styl života a koneckonců ani moc ten fotbal. Asi nejspokojenější jsem teď v Anglii.

Dá se život v Anglii nějak porovnat například se životem v Čechách?
(Zamyslí se) Nemyslím si, že by tu byly nějaké velké rozdíly. Je tam podobná mentalita lidí. I když v Čechách si lidé moc fotbal neužívají, v Anglii, Itálii nebo Belgii to berou trochu jinak. Mají víc rádi své hráče. To je asi jediný rozdíl. Tady si lidé spíš chodí na fotbal zanadávat, místo aby klub podpořili a stáli za ním za jakékoliv situace. V Anglii když člověk ukáže, že do toho dal opravdu maximum a že za tým bojuje, i když se nedaří, diváci to vidí a po zápase mu zatleskají. Klidně si s ním dají pivo nebo víno a jsou schopni si s ním pokecat.

Jak jste spokojen se svou poslední sezonou, ve které Watford skončil 13. ve druhé nejvyšší anglické soutěži?
Týmově to bylo velké zklamání. Před rokem jsme hráli finále play-off ve Wembley o postup do Premier League, proto byly letos ambice rozhodně vyšší, než jak to nakonec dopadlo. Měli jsme velké výkonnostní výkyvy, třeba jsme asi dva měsíce nevyhráli zápas, což nás nakonec stálo postup minimálně do top šestky. Já osobně jsem se jinak cítil dobře, byla to podle mě nejlepší sezona, kterou jsem v dosavadní kariéře odehrál. Ne tím, že bych dal tolik gólů, ale byl jsem hráčem, který hrál hodně, dostával jsem důvěru a s míčem jsem se cítil dobře. I diváci mi to jakoby dali najevo tím, že jsem byl v jejich hlasování vyhlášen třetím nejlepším hráčem Watfordu v sezoně.

Dá se kvalita druhé anglické ligy porovnávat s jinými soutěžemi, kterými jste prošel, případně s tou českou?
Pro mě je to jedna z nejtěžších soutěží, která na světě je, jelikož v ní je spousta týmů, které ještě nedávno hráli Premier League a chtějí jít zpět. Každá sezona je těžší a těžší, když se na to podíváme teď, sestoupili Norwich a myslím, že Sunderland a Cardiff, což jsou celky, které podle mě patří do Premier League. I když jsem v Belgii nebo Itálii hrál první ligy, myslím, že ta druhá anglická má určitě větší kvalitu, než italská. Tam je pro mě až moc taktiky a příliš se mi nelíbí. V Belgii je také dobrá soutěž a velmi kvalitní, s mnoha cizinci, ale z těchto je pro mě anglická Championship, tedy druhá anglická liga, číslo jedna.

Ve Watfordu máte smlouvu do roku 2017, což je ještě dlouhá doba, nicméně uvažoval jste už někdy nad tím, co plánujete poté? Plánujete už například návrat do České republiky, nebo se chcete trvaleji usadit v zahraničí?
Smlouvu mám do roku 2017, ale stát se může cokoliv a kdekoliv. Já bych ji rád dodržel, líbí se mi tam a mám rád místní fanoušky a stadion. Celkově jsem si Anglii oblíbil. Moje myšlenky momentálně patří pouze Watfordu a chci předvádět takové výkony, abych se dostal například do reprezentace. Co se týče budoucnosti, těžko říct. Určitě se chci jednou vrátit do České republiky a do Liberce. Líbí se mi tu ten kraj, nikdy jsem na Česko nezanevřel. Ale kdy to bude a jestli tu ještě někdy budu hrát fotbal, to se mi teď těžko říká, protože to nevím.

Byl jste nominován do české reprezentace na dvojzápas proti Finsku a Rakousku, jak se do národního týmu těšíte?
Pro mě je to vždy čest, být v českém nároďáku. Ať už hraju nebo ne, nominace je prostě srdeční záležitost, protože přesně kvůli tomu člověk fotbal hraje. Je to největší zadostiučinění, když předvádíte dobré výkony a můžete být mezi dvaceti nominovanými hráči. Jsem tam už pár let, i když jsem tedy teď pod panem Bílkem nějakou dobu nominován nebyl, ale přišel nový trenér a s tím i nová výzva. Sezona pro mě byla dobrá, proto doufám, že to zúročím i v národním týmu. Když šanci dostanu, pokusím se podávat ty nejlepší výkony, jako jsem předváděl ve Watfordu.

Po plnění reprezentačních povinností vás pak čeká dovolená. Co máte v plánu?
(úsměv) Ještě nevím, co budu plánovat. Moje přítelkyně studuje v Anglii, kde musí udělat ještě nějaké zkoušky, takže se ke mně připojí až 1. června a pak už dovolená není zas tak dlouhá. Asi ji tu strávíme společně s mým synem. Trochu asi doladíme barák, abychom si tam mohli užít krásné tři týdny s rodinou.


Generální partner
Preciosa AAA Auto
Hlavní partneři
Pražská plynárenská T-Mobile Renomia AUTO KP Plus Canis Pivovar Svijany
Další partneři
Pytloun PJ Art
Mediální partneři
Náš region Rádio Impuls