Emil Rilke: Já ti ani nevím. Spokojenej jsem hlavně po té zdravotní stránce. Dal jsem se po zranění do pořádku, koleno drží. Z herního projevu jsem ale asi zklamanej, čekal jsem, že to půjde líp. Beru to ale s nadhledem. Půl roku jsem vůbec nehrál fotbal, přišel jsem do rozjeté sezóny do týmu, kterému se dařilo. Když kluci vyhrávali tak bylo jasné, že se do základní sestavy nedostanu. Teď ale začne zimní příprava, kterou budu absolvovat s celým týmem. Budu mít šanci pořádně potrénovat a ukázat trenérům, že na to mám, že do sestavy patřím.
O tom se zmínil i trenér, že potřebuješ absolvovat celou přípravu. Ty jsi přišel v době, kdy byla pravá strana v podstatě volná. Hned po tvém příchodu se na ní ale chytili Pepa Šural. Bude těžké si to místo vybojovat?
Emil Rilke: Nemůžu koukat na ostatní hráče, musím koukat sám na sebe. Je přeci jasné, že každý z nás chce odehrát co nejvíc zápasů. Když budu čekat na výkony ostatních tak je to jízda do pekel. Já musím být perfektně připravený. Musí to být tak, že můj vnitřní pocit bude z mého fotbalu dobrý. Pak si toho všimne i trenér. A třeba mě do té sestavy dá.
Jak jsi vlastně zapadl do týmu?
Emil Rilke: To určitě není problém. Já nemám nikdy problém zapadnout do kabiny. S klukama nemám problém. V té herní části je na tom třeba zapracovat. Já hrál vlastně jen jeden zápas, takové ty pětiminutové pasáže nepočítám, to je o ničem. Tam nemáš čas si s týmem sednout. Uvidíme teď v té přípravě, tam budu mít víc šancí, víc prostoru s klukama hrát. Herně si to bude moct sednout a pak uvidíme, co bude dál.
Kam se chystáš na dovolenou?
Emil Rilke: Budu určitě hodně s manželkou. V posledních měsících jsme spolu moc nebyli. Také se chci podívat za kamarádama na SLovensko. Za ty tři roky co jsem tam byl jsem si vybudoval pár dobrých kamarádských vztahů. Takže se sejdeme taková parta, co jsme se stýkali a pojedeme do Tater.
