Slovan konečně dokázal zvítězit. Je to asi pro vás velká úleva, že? Spadlo to z nás ze všech. Už jsme to potřebovali, i když jsme třeba neměli tolik vyložených šancí, tak i nám tam konečně spadl nějaký šťastný gól.
Po vaši hlavičce se balon otřel o břevno. Co jste si říkal? Řekl jsem si, že je to jako vždycky a že to snad padne příště. Bylo to v prvním poločase. Dobře kopnutá standardka na zadní tyč. Bohužel z toho bylo jen břevno.
V boji o záchranu se musíte prosazovat jinak než byste třeba hráli obvykle. Jak těžké je pro vás se přehodit na bojovný a urputný styl? Je to přesně tak, jak říkáte. Bylo to bojovné utkání, které asi nebylo moc ke koukání. Ať se ale nikdo nezlobí, my v tuhle chvíli potřebujeme body a nějaká hra na krásu musí jít stranou.
Jak moc ovlivnilo vyloučení Čtvrtníčka závěr utkání? Určitě to utkání ovlivnilo. Potom vyloučení pro ně v podstatě skončila nějaká útočná fáze, krom tedy poslední pěti minut, kdy spoléhali na dlouhé nákopy před naši branky. My jsme se mohli více začít soustředit na útok a jsme rádi, že se nám podařilo utkání zvládnout a zvítězit.
Byli jste s přibývajícím časem nervóznější, když jste se stále nemohli prosadit? Pořád jsem pevně doufal, že tam něco spadne. Pak tam ještě přišel Baky (Marek Bakoš). To je střelec a uklidil to tam s přehledem. (smích)
Poprvé v jarní části jste se dostali mimo sestupové příčky. Jaký je to pro vás pocit? Je to samozřejmě příjemný pocit. Čtrnácté místo sice není žádná sláva, ale pořád lepší než šestnácté. Teď už aspoň můžu říkat, že se nebudeme dívat za sebe, protože předtím jsem to ani říkat nemohl, když tam nikdo nebyl.
Jak to bylo s vítězným pokřikem. Nezapomněli jste ho? Kulda (Petr Ulihrach), náš kustod si v kabině taky jen matně vzpomínal. Ten jediný to zná dokonce nazpaměť. Říkal, že snad takovou pauzu nikdy neměl.
