„Spokojený úplně nejsem, ale to čtvrté místo odpovídá našim výsledkům. S těmi silnějšími mančafty, jako jsou Dukla, Jablonec nebo Teplice, jsme sice odehráli dobré zápasy a bodovali jsme v nich, bohužel jsme ale ztratili body v zápasech s některými béčky a nejvíc mě mrzí porážka s Admirou. Celkově jsme měli mít minimálně o tři až šest bodů víc a to postavení v tabulce by vypadalo mnohem lépe.“
Během podzimu jste prohráli čtyři zápasy a jak už jsi naznačil, bylo to s týmy, které jsou v tabulce pod vámi a některé z nich i hodně hluboko. Čím si to vysvětluješ?
„Mrzí mě to a asi je to i tím, že po sezoně se bude Česká liga zase reorganizovat a ze dvou skupin bude jen jedna. Takže týmy, které skončí po této sezoně ve svých skupinách do osmého místa, do ní půjdou. Proto je boj o tuto pozici velký a všechny celky bojují v každém zápase naplno o každý bod, aby v příštím ročníku hrály výš v té kvalitnější soutěži. A nám ta role favorita v těchto zápasech asi úplně nesvědčila a mívali jsme v nich problémy. Zato proti mužstvům, které jsou v tabulce okolo nás na horních pozicích, jsme předváděli daleko lepší výkony. A druhá příčina porážek je ta, že když jsme dostali gól jako první, tak jsme to těžko otáčeli.“
Kudy vede cesta do I. Celostátní ligy U19 a je to i přes bodovou ztrátu vaším cílem?
„Klíčové bude vyhrát naši skupinu, protože jen vítěz pak může v dalších barážových zápasech zabojovat o postup do nejvyšší soutěže. Myslím, že náš mančaft má na víc než na čtvrté místo a může bojovat i o to prvenství. V žádném případě proto nic nevzdáváme, ty těžké soupeře máme doma, ale bude zase záležet hodně na tom, jak zvládneme i zápasy s mužstvy, která jsou pod námi. Ztráta po podzimu na první místo, na kterém je Dukla, je sice šestibodová, ale stáhnout se to dá a do jara určitě půjdeme s tímto cílem.“
Mohl bys jmenovat základní podzimní osu týmu?
„Byly to kolektivní výkony, ale některé hráče bych uvedl. Brankářskou jedničkou je Novák, který nás mnohokrát podržel. Stabilní výkony předváděl pravý bek a kapitán Lupoměský, který už trénuje i s třetiligovým béčkem. Dalším z klíčových hráčů je střední záložník Hudák, s osmnácti góly nejlepší střelec týmu, a v útoku nám hodně pomáhal Vyčítal, který už je vlastně posunutý do béčka, ale zápasy chodil hrát za nás, protože tam neměl až takové vytížení. A z mladých talentů bych jmenoval obránce Ogboie, který má nigerijského tátu, z něj by jednou mohl být velmi zajímavý fotbalista.“
S jakými herními činnostmi jsi byl na podzim spokojený?
„Napříč Akademií Slovanu máme nastavené určité principy. Jde hlavně o konstruktivní rozehrávku, aby šel míč od brankáře dopředu nahrávkami po zemi, ne jen nějaké nakopávání. To se nám docela dařilo stejně jako průnikové přihrávky do kolma a presování rozehrávky soupeře. A těšila mě ofenziva, dali jsme 61 gólů, nejvíc ze všech.“
A co naopak musíte zlepšit?
„Nespokojený jsem s obrannou fází jak jednotlivců, tak i celého týmu, protože z první pětky tabulky jsme dostali nejvíc branek. A to byl asi i jeden z důvodů, proč jsme čtvrtí a ne výš.“
Poslední soutěžní zápas jste sehráli na konci října, jaký jste pak měli program?
„Po čtyřech dnech volna jsme dál pokračovali v tréninkovém procesu, který vyplňujeme vnitroklubovými zápasy mezi ročníky a hráli jsme třeba i s muži České Lípy. Skončíme zhruba v půlce prosince a zimní přípravu bychom měli zahájit hned 3. ledna tradičním soustředěním v Heřmanicích, pokud tedy situaci nějak negativně neovlivní covid.“
Pojďme k tobě osobně. Po odstoupení kouče Hoftycha jsi zažil prvoligovou trenérskou premiéru u A-týmu v roli asistenta v domácím utkání se Zlínem. Jaká to pro tebe byla zkušenost?
„Perfektní a děkuju Mírovi Holeňákovi, že si mě k sobě na ten zápas vzal. Dělali jsme klasickou přípravu, standardky, rozcvičení. Vždycky byl můj sen hrát první ligu, to se mi v Liberci splnilo, a druhý sen byl a je trénovat v první lize. I když to teď byl jen jakoby záskok na jeden zápas, užil jsem si to, a byla jen velká škoda, že jsme smolně prohráli. To mě samozřejmě strašně mrzelo. Teď už jsem přes rok asistentem Jirky Skály u české reprezentace do 17 let, což je pro mě další krok výš a moc si toho cením, ale být trenér nebo asistent v první lize je asi víc, takže ten zápas se Zlínem beru zatím jako vrchol kariéry, byť to bylo takové provizorium. Mám nejvyšší trenérskou licenci a jednou bych určitě chtěl pracovat v realizačním týmu prvoligového mužstva. Hodně mě to láká.“
