Jak emotivní pro tebe byl úvodní ceremoniál a jak ho vnímal tým? Nevím, jak ho vnímal tým. Vnímal jsem ho ale asi ještě víc... Když jsem viděl Šuryho dresy, vybavily se mi vzpomínky. S videem přišly i emoce. Každopádně jakmile přišel zápas, bylo to pryč a soustředil jsem se na výkon.
Nebylo pak těžké se rychle přehodit na hru a zápas? Přece jen v tom byly určité emoce... Vnímal jsem to před utkáním, ale nemyslím, že by mě to poznamenalo. V zápase jsem byl hlavou úplně normálně.
Gól u tebe visel na vlásku, ale v klíčových okamžicích jsi jednou netrefil míč ideálně a podruhé tě vychytal Martin Berkovec. Co na své šance říkáš? Že musím dát minimálně dva góly a zápas má skončit 3:0, 4:0. U první šance jsem byl sám, míč skákal a nechtěl jsem přestřelit bránu, trefil jsem přihrávku špatně. Hlavičku jsem trefil nějak zvláštně, zamířil mi balon do ruky, ani už nevím, jak to bylo... Musí z toho být dva góly a zápas musí skončit jinak.
Může být ztráta dvou bodů v koncovce klíčová z hlediska bojů o poháry? Jak ta jedna akce mrzí? Mrzí to strašně. Hráli jsme, vytvářeli si šance, nedali jsme penaltu a pak konečně dáme gól. A ve třetí minutě nastavení dostaneme... Poháry jsou už teorie, pohnojili jsme si to. Bude to strašně těžké.
Jak velká chyba neudržení vedení v závěru je? Chce to víc zkušeností, zápas dohrát v klidu. Nevím, jak se situace před brankou vyvíjela, Brno mělo za celý zápas v první půli jen šanci Štepanovskýého, jinak nic. Musíme to dohrát a hrát na soupeřově polovině.
A k tomu Martin Berkovec, který chytil pokutový kop i tvojí šanci... Šanci jsem spíš pohnojil. Nevím, jestli by vůbec gól platil, protože jsem si trefil míč do ruky. Pak chytl penaltu. Obecně šlo o naší nemohoucnost, je to naše vina.
