Jak celá jednání probíhala?
Nebylo to vůbec jednoduché. Jsem rád, že tu je Honza Nezmar, byli jsme spolu velmi dlouho v kontaktu a jakmile se naskytla příležitost, že bych sem mohl jít, tak po ní hned šel. Já se ve Veroně také snažil, abych se mohl přesunout do Slovanu, a nakonec se to povedlo.
Co hlavního tě na návratu lákalo?
To, že jdu domů. Oženil jsem se tu, nejspíš tu zůstanu i po kariéře a třeba i postavím dům. Bydlím odsud kousek, vše tu moc dobře znám a nemusím se znovu adaptovat.
Měl jsi k dispozici také jiné varianty?
Něco tu ještě samozřejmě bylo. Ale v Itálii jsem strávil rok a půl, během kterých jsem moc neodehrál. Doufám, že návratem pomůžu nejen sobě, ale také Slovanu, pak bychom byli všichni spokojení.
Sledoval jsi tým také po svém odchodu?
Samozřejmě, s klukama jsem byl také stále v kontaktu. Dá se říct, že mi nic neuniklo. Od začátku přípravy jsem tu byl s nimi a teprve teď se to sice stvrdilo podpisem, ale dá se říct, že jsem byl členem kádru už doteď.
Když jsi začínal přípravu se Slovanem, měl jsi už nějaké informace o tom, že by ses sem stěhoval?
V Itálii mi řekli, že s nimi do přípravy nenastupuji, a nabídli mi nějaké kluby, kam bych mohl jít. Finančně to sice možná bylo zajímavější, ale já zkrátka řekl, že chci do Liberce a opět se porvat o poháry. Minule to tu byl prakticky svátek, a většina hráčů se tím také vykopala ven – moc jich tady nezůstalo. Byl bych rád, kdyby se nám něco podobného povedlo znovu.
Považuješ to, že jsi s týmem od začátku přípravy, za výhodu?
Doufám, že ano. Začal jsem prakticky ve stejnou dobu s novými trenéry, takže vím, jaký fotbal chtějí hrát a nemusím si tedy narychlo zvykat na nic jiného.
Byly to pro tebe nervy, když jsi se Slovanem trénoval, ale stále si nevěděl, zda se sem skutečně přesuneš?
Už to bylo dlouhé. V klubu jsem řekl, že chci jít sem a že přes to nejede vlak. Řešilo se to už od začátku přípravy. V jednu chvíli už to vypadalo, že vše klaplo, ale ještě byl nějaký problém v Itálii. Bylo to pořád to samé dokola, měl jsem z jednání velkou hlavu a chtěl jsem to mít za sebou. O to víc jsem rád, že už je vše konečně uzavřené.
Se Slovanem ses loučil během cesty evropskými poháry, před startem předkol Evropské ligy se vracíš. Jak se na poháry těšíš?
Je to skvělé, že kluci i v neúspěšné sezoně dokázali vykopat poháry. Všichni chceme udělat úspěch a hodláme tomu vše podřídit. V úterý jsme podepsali smlouvu, takže už v neděli bych měl být v lize k dispozici a tedy také ve čtvrtek na předkolo.
Při pohledu na kádr se asi dá očekávat, že je právě postup do základní skupiny Evropské ligy hlavním cílem.
Samozřejmě. Ta šance je možná i vyšší, než když jsme prošli do skupiny minule. Na druhou stranu je to vždy také hodně o štěstí. Je tu spousta nových kluků, nebude to pro nás úplně jednoduché. Tlak to bude veliký, všichni očekávají, že se nám podaří postoupit, my pro to tedy musíme udělat maximum. Na hřišti necháme vše a pak třeba můžeme říct, že se to nepovedlo, ale alespoň jsme tomu dali, co jsme mohli.
Jak se ohlížíš za svým italským angažmá?
Ideální to nebylo. Přišel jsem tam s tím, že se budu půl roku učit. Počítalo se s tím, že Luca Toni po tom půlroce ukončí kariéru, ale bohužel pro mě a naštěstí pro Veronu nastřílel tehdy asi osmnáct gólů a podepsal další smlouvu. Já se stěhoval na hostování a Luca se stal zase nejlepším střelcem italské ligy. Přes to zkrátka nejede vlak. Nechtěl jsem se zase potulovat po druhé lize, potřebuji hrát, a jakmile jsem slyšel o zájmu Slovanu, byl jsem rozhodnutý.
V Liberci jsi na roční hostování. Co bude následovat po něm?
Ve Veroně mám smlouvu ještě na dva roky. Chci se tu znovu nastartovat a třeba se porvat i o nároďák, ale teď jsou tu primární cíle, jako Evropská liga se Slovanem. Když se bude dařit týmu, může se dařit i mně. Teprve se uvidí, co bude za rok.
Vracíš se každopádně do poněkud odlišného týmu. Co říkáš na to, kolik změn se v kádru během létě událo?
No jo, za mě tu vždy bylo tak dvanáct hráčů (smích). Jsem na to sám zvědavý. Musím každopádně pochválit Honzu Nezmara, protože pro to udělal opravdu hodně. Doufám, že vše bude ku prospěchu a bude z nás jeden mančaft, který potáhne za jeden provaz.
Změnilo se něco během uplynulých let na tvé hře?
Chtěl bych hrát pořád úplně stejně. Chci být týmovým hráčem, který se podřídí mančaftu. Jak jsem už říkal, jsou to takové spojené nádoby – když se bude dařit týmu, tak to snad půjde i mně. Snad se nám tu povede opět nějaký úspěch.
Zaregistroval jsi nějaké reakce fanoušků, kteří v tvůj příchod doufali?
Obvykle to moc nesleduji. Přes Facebook a podobně mi samozřejmě hodně kamarádů psalo a tak, nějaké reakce jsem viděl. Většina fanoušků je zatím ráda, že se vracím, takže doufám, že budou rádi i po sezoně! (úsměv)
Do sezony půjdeš s číslem 7, proč zrovna s tím?
Vypadá to, že na mě zbyla po Honzovi Nezmarovi. Devatenáctku teď nosí Kevin Luckassen, ale já to příliš neřeším, takže jsem vzal tu sedmičku. Kulda říkal, že ji má v mé velikosti, takže jsme se dohodli takhle.
