Liberec – Zatím poslední účast Slovanu ve finále domácího poháru se datuje k roku 2008. Tehdy parta kolem ostřílených mazáků, jako byli Jan Nezmar, Zbyněk Hauzr nebo Tomáš Janů nastoupila na Strahově proti Spartě a ani tentokrát neprohrála v základní hrací době. V penaltové loterii už však náš tým neuspěl.
Oproti předchozím účastem ve finále už byl Slovan v poněkud jiné situaci. Po dvou ligových titulech a několika taženích evropskými poháry měl zcela jiný zvuk, než když si poháry vykopal vůbec poprvé v ročníku 1999/2000. Sezona se ale našim hráčům příliš nedařila. V jejím úvodu například v Poháru Intertoto překvapivě podlehl kazašskému Tobolu Kostanaj a připravil se o možnost postupu do Poháru UEFA.
Ani ligová mise pak nebyla nikterak úspěšná. Na první výhru dokonce čekal až do osmého kola, do té doby posbíral Slovan pouze dva body. Následoval sice vzestup do horní poloviny tabulky, v konečném umístění to ale stejně nestačilo na víc než šesté místo s devítibodovým mankem na páté Teplice. Také díky tomu se alespoň mohli naši hráči soustředit v závěru sezony hlavně na pohár.
Přitom také v něm měli na podzim ve 4. kole namále. Na hřišti druholigového Fulneku dospělo utkání až do penaltového rozstřelu, v němž ale naštěstí Slovan zachoval chladnou hlavu a zvítězil 4:3. Ve čtvrtfinále proti Třinci a semifinále s Brnem hraných na dva duely již náš tým další zaváhání nepřipustil a dokráčel až do finále.
Soupeřem nám měla být pražská Sparta, což vzhledem k jejímu postavení v tabulce znamenalo jediné – i v případě porážky se Slovan podívá minimálně do předkola Poháru UEFA. Letenští navíc ve stejné době ještě bojovali o titul, zdálo se tedy, že by cesta za pohárovým triumfem nemusela být tak složitá. Možná i díky tomu však finále nenabídlo příliš zajímavou podívanou a po remíze 0:0 přišla řada na pokutové kopy.
Před nejnižší diváckou kulisou, jakou kdy finále domácího poháru nabídlo, tedy 2 865 fanoušky, nakonec na penalty zvítězila Sparta 4:3. Místo do 1. kola Poháru UEFA tak musel náš tým do předkola, kde v létě nestačil na slovenskou Žilinu. Sparťanům se ale pomstil alespoň v lize – právě naši hráči je totiž domácí výhrou 4:3 v posledním kole jen o čtyři dny později definitivně připravili o šanci na zisk titulu. Radovali se tak sešívaní.
FC Slovan Liberec – AC Sparta Praha 0:0 (0:0), po pen. 3:4
Penalty proměnili: Holeňák, Kerič, Bílek - Kladrubský, Horváth, Kolář, Kadlec.
Penalty neproměnili: Radzinevičius, Dočkal - Matušovič.
Diváci: 2 865.
Slovan: Hauzr – Matula, Holeňák, Košťál, Janů – Dočkal, Bílek, Dort (72. Frejlach), Papoušek (89. Radzinevičius) – Nezmar (78. Smetana), Kerič. Trenér: Ladislav Škorpil.
Sparta: Poštulka – Voříšek, Sivok (35. Kladrubský), Řepka, Kadlec – Hušek – Jeslínek, Vacek (77. Kolář), Horváth, Matušovič – Holenda (84. Slepička).
Záznam utkání naleznete zde.
Finále z pohledu aktéra:
Jan Nezmar, dnes sportovní ředitel klubu
O cestě do finále:
"Nejsou to úplně nejčerstvější vzpomínky, navíc jsme tehdy prohráli, takže se na to nevzpomíná úplně nejlépe. Ale pamatuji si, že jsme až někdy do čtvrtfinále, kde jsme vyřadili Třinec, měli docela schůdné soupeře. Asi nejkrizovější byl zápas ve Fulneku, postoupili jsme asi až na pokutové kopy a bylo to opravdu jen tak tak. Pak už jsme si naštěstí poradili ještě v semifinále s Brnem a postoupili do finále."
O samotném finálovém utkání:
"Hrálo se na Strahově proti Spartě a obě mužstva už měla jistotu postupu do pohárové Evropy, takže to bylo trochu zvláštní. Nebyla bůhvíjaká atmosféra, nepřišlo moc lidí a nehrál se ani dobrý fotbal. My jsme navíc prohráli na pokutové kopy, takže z toho jsou spíše takové hořké vzpomínky."
O atmosféře:
"Tím, že jsme měli jistotu pohárů, to nemělo ani z jedné strany takový náboj. Sparta se nás bála, my jsme se báli neúspěchu nebo toho, že můžeme pozvednout pohár. To vše se na tom promítlo, bylo to celé takové zvláštní. Naši fanoušci sice byli na místě vynikající, vybavuju si i obrovské choreo, ale jinak to nebylo ono. Už tehdy jsem říkal, že měli raději dát finále někam na půl cesty, třeba do Boleslavi, kde se bude hrát letos, atmosféra mohla být lepší. To pak hráče vždy pohltí a výkon pak vypadá trochu jinak."
O pokutových kopech:
"Obvykle pokud nastala situace, že jsem byl na hřišti a šlo se do pokutových kopů, tak jsem vždy penaltu kopal, takže bych na ni tehdy pravděpodobně i šel, ale před koncem zápasu jsem tehdy střídal a už jsem na to jen smutně koukal z lavičky."
O zklamání:
"Celkově nás ta prohra mrzela, protože být ve finále a prohrát, nebo pozvednout pohár, to je obrovský rozdíl. Pak už je skoro jedno, jestli jste skončil druhý, nebo vypadl ve druhém kole, protože v konečném důsledku se počítá jen vítězství."
Dneškem startuje na našem webu třídílný seriál o dosavadních účastech Slovanu ve finále domácího poháru. Vůbec poprvé se...
Posted by FC Slovan Liberec on 22. květen 2015
Vzpomínáte? V roce 2000 fotbalisté Slovanu vybojovali pro klub historicky první trofej. Ve finále poháru ČMFS zdolali na Strahově druholigové Ratíškovice, čímž si zajistili premiérový postup do pohárové Evropy.
Posted by FC Slovan Liberec on 24. květen 2015