Liberec – Byl jednou z hlavních tváří nezapomenutelného ročníku. Tomáš Koubek v sezoně 2015-2016 vychytal na Stade Vélodrome nulu, do posledního kola základní skupiny Evropské ligy hrál se Slovanem o postup do další fáze soutěže. Teď se po devíti letech vrací. A cítí novou výzvu. „Chci tvrdě pracovat a chci klubu pomoct se dostat do vyšších pater tabulky. Budu pro to dělat maximum," říká odhodlaně v úvodu druhé kapitoly libereckého angažmá.
Ve Slovanu jsi působil mezi roky 2015 a 2016. Jak na angažmá vzpomínáš a co ti dalo?
Dalo mi toho moc. Poprvé jsem odešel z mého mateřského klubu, udělal jsem velký krok dopředu a našel tady skvělé zázemí, trenéry i spoluhráče, kteří mi pomohli v další kariéře. A vůbec mi pomohli udělat kariéru takovou, jakou ji doteď mám. Vzpomínám samozřejmě jak na trenérský tým, tak na všechny spoluhráče, někteří z nich jsou zároveň mými kamarády. A jeden tady stále je. Pamatuji si, že jsme skončili třetí v lize a udělali si úžasnou pověst v Evropě. Hráli jsme do posledního zápasu o postup do další fáze Evropské ligy... Kariéra se mi v Liberci nakopla. Pochopil jsem, že se nemusím bát přestupu do zahraničí, což jsem si vždycky přál. A nakonec se to také stalo skutečností.
Zůstává ti nějaký konkrétní zápas v hlavě? K čemu se rád vracíš?
Vzpomínám si vlastně na všechny evropské zápasy. Myslím, že jsme chytli skvělou skupinu v krásném fotbalovém prostředí i včetně předkola proti Hajduku Split. To byl v ten moment pro mě absolutně wau zápas. Přišla na nás u nich spoustu lidí a panovala nenávistná atmosféra, člověk si v tom utkání prošel peklem. Byli jsme všichni šťastní, že jsme to nakonec zvládli. A pak Braga, Groningen a Olympique Marseille. Od začátku jsme věděli, že je postup asi bez šance a že si to maximálně zkusíme, ale postupem času jsme se dostali tak daleko, že jsme hráli s Marseille doma utkání o všechno. Každopádně jsme na to krásně navázali a bylo ze sezony i třetí místo v lize.
O něco málo později přišel tvůj přesun do zahraničí. Jak budeš na roky mimo Česko vzpomínat?
Jen v dobrém. Mám za sebou dvě angažmá, jedno bylo z fotbalového hlediska úžasné a druhé slabší. Ale byla to pro mě nesmírná zkušenost do života a stejně tak pro celou moji rodinu a děti. Ve Francii si to sedlo hned od začátku.
A uvedl ses na výbornou.
Chytil jsem začátek angažmá, přestože jsem anglicky nemluvil a francouzsky už vůbec. Zapadl jsem do týmu, šlo to hladce. Po dvou sezonách už jsem měnil dres a přestupoval do Augsburgu. Chtěl jsem si vyzkoušet další, dle mého názoru těžší soutěž. Potvrdilo se to. Začátek mi naopak úplně nevyšel, nedařilo se nám a celkově bylo angažmá plné vzestupů a pádů. Nakonec jsem byl už spíš jen na velkém kariérním sestupu a hledal cestu zpátky. Lidsky jsem se snažil zůstat sám sebou a věřím, že i přesto, že jsem třeba neodehrál v Augsburgu tolik zápasů, lidé na mě budou vzpomínat, protože jsem vše podřídil týmu. Jsem týmový hráč, což bude platit i tady v Liberci.

Ještě ze Slovanu jsi byl kdysi povolán také do reprezentace, že?
Je to tak, byla to pro mě vždy ta největší věc. Prošel jsem od kategorie U18 všemi mládežnickými celky, z devatenáctky jsem se přesunul rovnou do U21. Pokračovalo to navíc postupně, ne úplně přirozeně, ale tak, jak jsem si posun vysnil. Díky Evropské lize v Liberci jsem přešel do reprezentačního A-týmu, kde byli Petr Čech a Tomáš Vaclík. Utvořili jsme na určitou dobu trojici, která jezdívala na kempy pravidelně. Podíval jsem se na dva evropské šampionáty, za což jsem byl šťastný. Nabral jsem zkušenosti i vzpomínky, každopádně reprezentační kariéra samozřejmě mohla být ještě lepší. Jsem si vědom toho, že kdybych pravděpodobně chytal v Augsburgu... Šlo o dobu, kdy Petr Čech skončil a pak se v týmu hodně gólmanů točilo. Každý dostal šanci, aby mohl být jedničkou. Propásl jsem to, ale jsem šťastný a pyšný na to, co jsem zatím ve fotbale dokázal i přes poslední půlroční pauzu. Až v momentě, kdy jsem fotbal ztratil, jsem pochopil, že mi chybí a že to chci zpátky. Proto jsem zpět.
Už jsi měl čas se podívat po stadionu. Je to hodně jiné?
Stadion se sám o sobě moc nezměnil a ani zázemí vevnitř. Ale je vidět chuť a ambice věci měnit. Podle mého názoru tu pracují lidé, kteří dělají fotbal dobře. Proto jsem se taky rozhodl pro Slovan. Všechny, které jsem tu potkal, buď znám z dřívějších dob, nebo věřím tomu, že jde o lidi na správných místech. Pár věcí se tu změnilo, aby byl klub lepší, aby fungoval líp a byl na vyšších pozicích v tabulce, což cítím ze všech stran a je to pro mě hodně důležité. Abychom jinými slovy všichni měli ambice vrátit klub tam, kde by díky potenciálu v kádru měl být.

A známé tváře? Koho znáš z předchozího angažmá nebo třeba reprezentace?
Určitě Kuldu, ten se nemění, jde o symbol Slovanu Liberec a kabiny. Z šatny znám Michaela Rabušice, Huga Jana Bačkovského, se kterým jsme byli ve Spartě, když byl ještě mladší, a nově příchozího Lukáše Masopusta z národního týmu. Znám trenéra Radka Kováče, Davida (Hampel), trenéra brankářů, se kterým jsme 10-12 let v kontaktu a tak nějak se prolínáme i skrz rukavice ve společné kariéře. On je pro mě hodně důležitá osoba a vím, že je jeho práce dobrá a jde s moderními trendy. Věřím tomu, že mě dokáže dostat zpět na tu nejlepší možnou úroveň. Nerad bych na někoho zapomněl, ale Jan Nezmar tu taky před deseti lety byl a jde o důležitou osobu v rozhodování, pak Theo Gebre Selassie, s nímž jsem působil v reprezentaci a známe se z německé ligy, občas jsme se potkali. V klubu pracuje spousta tváří, která mě přesvědčila o tom, že směr, za nímž jdou, je správný. Chci přidat také svoji ruku k dílu.
Co si od návratu do Liberce slibuješ pro svoji další kariéru?
Slibuji si to, abych se ještě dostal na hřiště a dokázal pomoct klubu, týmu i hráčům a předal jim všechny své zkušenosti. Zároveň mám obrovskou chuť ještě něco ve fotbale dokázat a nechci, aby mé jméno tak nějak vyšumělo po skvělém začátku kariéry v zapomnění. Moje motivace je, abych tu zažil krásné chvíle a měl další vzpomínky, poznal nové lidi a snažil se jim předat všechny zkušenosti. Určitě to není tak, že podepisuji smlouvu, jen abych ještě hrál fotbal a abych ještě mohl být v kabině. Chci tvrdě pracovat a chci Slovanu pomoct se dostat do vyšších pater tabulky. Budu pro to dělat maximum. Určitě tady nejsem jen tak na ozdobu a chci do přípravy od začátku šlápnout, protože mi to posledního půlroku chybělo. Jsem plně odhodlaný do toho jít.
Co rodina, budeš ji mít u sebe v Liberci? Co pro ni tvůj přesun znamená?
Manželka s dětmi zůstanou ještě ve stejné škole v Německu. Nechceme teď narychlo přerušovat studium, všechno si připravíme a nachystáme. Pro mě přesun znamená obrovskou oběť v tom, že nechám na šest měsíců rodinu 550 kilometrů ode mě a nebude to úplně jednoduché. Ale jsem na to připravený. Věřím, že to jako rodina zvládneme a budu mít aspoň dost času, abych se dostal zpátky na top úroveň, abych mohl trávit čas na stadionu a koncentrovat se plně na fotbal. Užili jsme spolu teď půlrok doma, což bylo po dvanácti letech profesionálního fotbalu krásné. Víkendy máte jinak zabité a pak jdou děti v pondělí zase do školy nebo školky. Takže jsem si užil poslední čas, ale teď chci hrát fotbal a chci se zase dostat zpět do brány.
Jarní část sezony se pomalu blíží a první zápas s Baníkem přijde brzy. Jak se na něj těšíš? Zažil jsi U Nisy vyprodanou bitvu s Olympique Marseille.
Kluci už se připravují víc než týden. Měli jsme první přípravný zápas, odlétáme do Španělska na soustředění, kde budeme chtít maximálně využít čas společně na hřišti a hlavně mimo něj, abychom se poznali. Kabina je hodně důležitá pro úspěchy. Musí se vytvořit tak, aby úspěchy byly. Očekávám, nebo si to přeji, že se během jara podívám do branky. Sám moc nevím, jaká situace je, jak to bude vypadat, nechám se v tom překvapit. Od prvního dne ale budu pracovat na tom, abych chytal co nejdřív a abych mohl pomoct týmu i na hřišti a nejen v kabině. Jsem připravený přijmout roli v šatně i na hřišti. A rád bych samozřejmě byl, aby Slovan táhl, abychom všechny fanoušky společně zase nalákali na stadion, budeme proto dělat maximum. Začíná to pro mě tak, že se budu maximálně každý den připravovat na to, abychom to zápas po zápasu zvládli a posouvali se jako tým herně i mentálně.
