Máte za sebou první fázi sezony. S čím jste spokojený a s čím už třeba tolik ne? Na začátek musím přiznat, že kdyby nám někdo před začátkem soutěže řekl, že budeme po podzimu první s 36 body a tříbodovým náskokem, asi bychom byli spokojení. S čím už tolik spokojení nejsme, je fakt, že jsme ještě dvě kola před koncem vedli tabulku o bodů sedm. Trochu zbytečně jsme poslední dvě utkání zremizovali, i když jsme byli jasně lepší a vytvořili si hodně gólových příležitostí, které jsme nevyužili. Zároveň jsme dostali dost hloupé góly. Řekl bych, že je to taková kaňka nad celým podzimem, to asi tak v kostce.
V posledních kolech byly opakujícím se motivem i četná zranění, sestavu jste museli trochu lepit. Jak velkou roli to při dvou závěrečných ztrátách sehrálo? Myslím, že klíčovou. Během sezony vždy počítáte s tím, že vám některý hráč vypadne. Když to byl Andrij Juzvak po pátém kole, nahradili jsme ho. Pak se vážně zranil Max Kytka, ale nahradili jsme ho právě vracejícím se Andrijem. V momentě, kdy se to nakupilo, byli mimo hru kromě Kytky ještě Hadaščok, Winkler, Horňáček a Černický, který také nějaký zápas nehrál. Oba Afričané, již u nás působili, navíc v půlce října odcestovali. Byli jsme tedy okleštění na tréninku, kde nás bylo místy jen dvanáct, i v zápasovém kádru. Jinými slovy jsme neměli tak silnou sestavu a lavičku. V některých momentech do utkání potřebujete vstoupit, soupeři například okolo 60. minuty ztráceli půdu pod nohama. A spoustu zápasů jsme právě v první fázi po přestávce nebo uprostřed druhé půle rozhodli. Tentokrát jsme bohužel tolik možností neměli, v tom byl problém.
To se projevilo také v ofenzivě, že? Hadaščok, Kytka i Winkler, který je sice obránce, ale ofenzivní, byli velkými ztrátami. V poslední třetině hřiště jsme měli největší problém. Každý zápas jsme se dostali do jasné převahy, drželi jsme míč, vytvářeli jsme si gólové příležitosti, ale poslední třetina hřiště a ta nadstandardní kvalita nám ke konci trochu haprovala.
Možná se s trochou nadsázky dá říct, že závěr podzimu přišel v pravou chvíli. Mohl přijít o dva týdny dřív, to bychom byli spokojenější (směje se). Ale určitě ano, mám aktuálně zdravých zhruba deset hráčů. Celý minulý týden jsme měli dokonce spokojené tréninky s A-týmem, kterému zase odjelo asi devět hráčů na reprezentační akce. Dohromady jsme se pohybovali okolo dvacítky lidí. Co se týče marodů, nejvážnější zranění má bohužel Max Kytka, který si přetrhl křížový vaz a v půlce prosince se podrobí plastické operaci. Jestli se vrátí, spíš to bude až na další sezonu. Určitě jde o chlapce, který nám bude hodně chybět. Jinak zranění nebyla vážnějšího rázu, někteří kluci – jako třeba Jakub Hudák – ke konci nastupovali v přetížení, protože hráli ještě za dorost. Problémy se svaly se každopádně dají vyléčit za tři týdny. Winkler by měl už začít trénovat. Je také otázka, jak bude kádr vypadat. Jestli někomu umožníme odchod a jak případně tým doplníme.
„Největší náš problém je koncovka. Každý zápas máme pět gólových příležitostí.“
Pojďme k průběhu podzimu v detailu. Do sezony jste vstoupili fantasticky se sedmi výhrami v řadě. Byl jste rád, že se podařilo odstartovat stoprocentně? Paradoxně nejtěžší pro nás byl první mistrák. Mužstvo jsem přebíral trochu psychicky sražené po jaru, kdy spadlo z ČFL a nebylo moc zvyklé vyhrávat. Na jaře tuším vyhrálo dva zápasy z patnácti. Na klukách ležela psychická deka i během přípravy. V úvodním kole jsme neproměnili v první půli penaltu a další čtyři stoprocentní gólové příležitosti, v té druhé nás hodně podržel gólman Pešl a se štěstím jsme silou vůle uhráli doma výsledek 1:0. Pak jsme záhy ještě otočili zápas ve Vysokém Mýtě na 2:1, od té doby začal tým fungovat, začalo se dařit, a i když výsledky nebyly výrazné, hráli jsme dobře. Největší náš problém je koncovka. Kromě gólů, které jsme nastříleli, si vytvoříme pokaždé pět šest vyložených šancí, ale efektivita bohužel taková není. To je samozřejmě způsobené tím, že máme mladý tým, kde nejsou kluci úplně kanonýři. I proto byl přiveden Vojta Hadaščok jako napůl trenér a napůl hráč, aby pomohl. Je hrozná škoda, že se nám v závěru zranil.
Právě efektivita byla dominantním tématem většiny podzimních utkání. Do jaké míry s tím jde pracovat a najít střelce v týmu? Je to ta nejtěžší věc. Někteří střelci se samozřejmě našli, myslím, že Hudák dal pět gólů, Polyák s Málkem se také prosazovali. Jejich čísla jsou pořád slušným výsledkem. Beru to spíš z toho pohledu, že třeba Hudák, který je ještě dorostenec, měl v každém zápase dvě až tři gólové příležitosti a dal dohromady pět gólů. Mohl jich mít klidně i deset a víc, díky čemuž bychom byli také víc v klidu. Ale koncovka je to nejtěžší a fotbalisté, kteří ji mají, jsou cenění jak v ligovém fotbale, tak na naší úrovni.
Do jaké míry je první místo a tříbodový náskok na druhou příčku splněním předsezonního plánu? Abych řekl pravdu, žádný konkrétní úkol – třeba vrátit se hned do ČFL – jsem od vedení nedostal. Sám jsem nevěděl, co od Divize čekat. Už před sezonou jsem říkal, že postoupit je možná těžší než udržet se v ČFL. Stačí se na to podívat, je to opravdu složité v tom, že jsme z patnácti zápasů jedenáct vyhráli a jediné dost smolně prohráli, přičemž máme de facto jen tříbodový náskok. Takže tlak na nás na jaře asi bude nepříjemný, protože každé zaváhání je znát a máme za sebou dva vlčáky Hlinsko a Benátky, což jsou celky, které chtějí postoupit.
Asi největší problém leží ve skladbě kádru, jsme velmi mladý tým. Kluci nemají v tomto ohledu zkušenosti, asi nikdo z nich nepostupoval v dospělé soutěži. Každá ztráta nás může vynervovat, což by byla chyba. Ale budeme se snažit samozřejmě s hráči pracovat a vysvětlovat jim, že máme hrát naši hru a věřit systému, protože pak výsledky přijdou, o čemž jsme přesvědčeni. Klíčové bude se dobře připravit na jaro tak, abychom neměli hráče zraněné. Pak samozřejmě záleží také na tom, jak moc si budeme moct vypomoct A-týmem. Ten začíná jinak, poměrně brzy a zároveň také asi o měsíc dřív skončí soutěž. Hráči z A-mužstva tak možná nebudou na poslední kola k dispozici. Otazníků je tedy hodně. Do kádru postupně zapojujeme dorostence, ale druhá strana mince zase je, že oni hrají o postup také. Hodně citlivě musíme zvážit, kdy kluky vzít a kdy je nechat v dorostu.
Všechny tři největší protivníky v boji o první příčku jste každopádně na domácí půdě dokázali porazit. Ukazuje i tohle sílu týmu? Nám se asi naopak hraje s těmito týmy nejlíp. Hlinsko k nám rozhodně nepřijelo bránit a vyhráli jsme celkem jednoznačně 5:0, Benátky zase bránily hodně, ale u kluků byla vidět velká koncentrace, hodně chtěli vyhrát. Trochu jsme měli problémy se slabšími týmy, i když to beru trochu s rezervou. Prohráli jsme ve Dvoře, kde je hodně špatné hřiště a neproměnili jsme čtyři gólové příležitosti, dostali gól po individuální chybě a špatném vyběhnutí. I v Náchodě by se daly trochu přimouřit oči, jen je hrozná škoda, že jsme inkasovali v 87. minutě na 1:1. Nemohli jsme na to už moc reagovat. Opravdu hodně mě mrzí poslední ztráta s Dobrovicí. Na utkání jsem se znovu koukal a analyzoval si ho. Myslím, že jsme 65 minut byli jednoznačně lepším týmem a dostali jsme gól – podle toho, co jsem viděl na videu – asi z ofsajdu. Měli jsme také další šance, které jsme neproměnili. Bohužel pak přišla branka z rohu v 70. minutě. Museli jsme prostřídat sestavu, protože hráči z áčka měli stanovenou nějakou minutáž, Varfolomejev mohl hrát 60 minut kvůli reprezentačnímu srazu, Mészáros také tolik. Prostřídali jsme kluky, kteří byli po zranění nebo neměli takové vytížení během sezony a kvalita pak už nebyla taková. Poslední ztráta mě mrzí asi nejvíc ze všeho.
„Nepostoupit by byla obrovská škoda, ale vytvářet tlak na tým je kontraproduktivní.“
Jak bude vypadat harmonogram Béčka v následujících týdnech? Teď se budeme připravovat v domácích podmínkách, 16. prosince máme rozlučku. Do té doby nás čeká převážně umělá tráva a ještě jeden přátelák s Pardubicemi B v Turnově 26. listopadu. Někteří hráči budou využíváni A-mužstvem, protože ten odehraje tři zápasy Tipsport ligy. Všechny možná budou na umělé trávě, kde dostanou hráči, kteří si to nejvíc zasloužili, příležitost. Do 16. prosince se budeme udržovat v pohybu a rozvíjet dovednosti. Už to nebude určitě o nějaké kondici, ale spíš o tom, aby se kluci pořád hýbali. Na začátku ledna přijde první týden individuální plán, který kluci dostanou od kondičního trenéra Jana Kubisty. Společnou přípravu bychom měli začít 9. ledna. Následuje spousta přípravných utkáních i s kvalitními druholigovými týmy jako je Varnsdorf, na to se určitě těším.
A dílčí cíle do jara? Samozřejmě v tuto chvíli tvrdit, že nehrajeme o postup a není to cíl, je hloupost. Ale jak už jsem říkal, tým je postavený na mladých klucích. Nepostoupit by byla obrovská škoda, ale trhat jim za to hlavu a vytvářet na ně tlak by bylo kontraproduktivní. Pro nás bude cílem rozvíjet kluky dál, dávat šanci mladším hráčům a daleko větší odměna bude, když se jeden dva tři z nich dostanou do A-týmu a budou moct rozdávat radost na ligových pažitech. To je hlavní cíl béčka. A měl by takový být. Je jedno, jestli se to děje v ČFL, nebo Divizi. Z ČFL je samozřejmě do ligy blíž, soutěž je o dost kvalitnější a pro nás je složité se soustředit na každých patnáct utkání, když některé týmy nejsou tak kvalitní a kulturu hry nemají až takovou. V ČFL bychom byli daleko koncentrovanější, každopádně se s tím snažíme pracovat a hráčům vysvětlovat, že každý zápas je o tři body. Když nám na konci podzimu chyběl ještě zkušený Vojta Hadaščok, jenž svoji roli plnil do puntíku a dal osm devět gólů, trochu se nám to začalo rozpadat.
Hrající trenér bude na jaro připraven? Zažil dost smolný podzim. Přišel o zub v posledním přípravném utkání, pak si v Ústí nad Orlicí natrhl vaz v kotníku, proti Benátkám doma nastoupil pod prášky, chtěl pomoct klukům. Bohužel v zápase utrpěl pětinásobnou zlomeninu v obličeji. Šel na operaci a pomalu začíná s individuálním tréninkem a zatěžováním. Má ještě drobný problém s kolenem, během zimní přípravy nebude asi využíván na sto procent, ale věříme, že na jaro bude dobře připravený. A nic nebude bránit tomu, aby normálně hrál.
