Tomáši, jak se týmu hrálo pod hrozbou pokuty?
Samozřejmě to není nic příjemného. Ale my jsme se tím před zápasem vůbec nezatěžovali, chtěli jsme prostě vyhrát. Bohužel jsme se znovu nakopli, až když jsme prohrávali 0:2. Pro diváky to možná mohl být atraktivní zápas, ale pro nás je pouhý bod zklamáním.
Cítíte vzhledem k možným pokutám vyšší tlak?
Jak říkám, že bychom se na to nějak soustředili, to ne. Hráli jsme doma, chtěli jsme tedy potěšit naše fanoušky. Ale to se nám rozhodně nepovedlo.
Jak moc s vámi zamávala nešťastná první branka?
To se stává. Zase je třeba říct, že nás Ondra Kolář ve druhém poločase hodně podržel. I jemu je to líto, ale žádná slova o gólu v kabině nepadla. Věřím, že se z toho poučí.
V závěru přišlo zlepšení, mohli jste dokonce zápas úplně otočit.
Myslím si, že jsme celý druhý poločas byli lepším týmem. Jihlava třeba několik minut nevylezla ani ze šestnáctky, ale naplno jsme začali makat až po druhém gólu, to už bylo hodně pozdě. Bod je lepší, než prohra, ale stále je to málo.
Soupeři stačilo díky vedení poctivě bránit, jak těžké bylo se proti mnoha staženým hráčům prosazovat?
Vedli dva nula, měli náskok. Ale začali pouze čekat, co budeme dělat my, což se jim nakonec i vymstilo. Byla z toho alespoň remíza.
Ty sám jsi měl také některé šance, co chybělo k tomu, aby se ti povedlo skórovat?
Létalo mi to opravdu strašně. Nemohl jsem trefit branku. Pak jsem tam měl jednu dobrou hlavičku, ale tu jsme si překazili sami. Ve druhém poločase jsme podali velmi dobrý výkon, ale takhle musíme hrát od začátku, ne až po dvou inkasovaných brankách.
V Příbrami už ale každopádně potřebujete vyhrát...
V naší situaci potřebujeme vyhrávat pořád. I proti Jihlavě jsme chtěli, ale nevyšlo to. Tohle bude náš poslední podzimní zápas a jednoznačně musíme získat tři body.
