Radim Černický: fotbalista i kondiční trenér v jedné osobě

Než se dostaneme k tvé současné roli ve Slovanu, mohl bys připomenout, kde jsi fotbalově vyrůstal a kdy ses dostal do Akademie Slovanu?

Začínal jsem v Hrádku nad Nisou a v deseti letech jsem už přestoupil do Slovanu, kde jsem s menší pauzou prošel všechny mládežnické kategorie. Přestože jsem na chvíli odešel, tak jsem se vrátil a byl se Slovanem až do áčka.

Zvládl jsi i několik ligových startů za A-tým. Je pro tebe ten první nějakým způsobem důležitý, jak na něj vzpomínáš?

Vzpomínám si. Hráli jsme s Baníkem Ostrava, tenkrát jsme šli na hřiště s Miroslavem Dvořákem. Nastoupili jsme ke konci utkání, ale bohužel se v nastavení pískala penalta. Zkoumal ji ještě VAR a asi dvě minuty se nehrálo. Dostali jsme sice gól na 2:1 a pískal se konec, ale naštěstí jsme vyhráli. Budu na to vzpomínat asi do konce života.

Další speciální zážitek byl určitě i zápas v Hoffenheimu. Mohl by ses k němu vrátit?

To byla taková souhra všech náhod, v covidové době. Hodně kluků onemocnělo a já jsem měl to štěstí, že jsem byl ve správný čas na správném místě. Dostal jsem šanci a byl to pro mě neskutečný zážitek.

Naskočil jsi tehdy ke konci zápasů, jaká byla rychlost utkání?

Obrovská. Měl jsem pár náběhů a už se mi točila hlava, jak jsem nemohl. (úsměv) Asi na to nikdy nezapomenu, jsem rád, že jsem zažil takovou zkušenost.

Poté, co jsi působil v B-týmu, ses fanouškům trochu ztratil, šel jsi za exotickým angažmá. Můžeš shrnout své zážitky a jak ses k němu vůbec dostal?

Byla to taková štěstěna. Předešlý trenér Hoftych mě doporučil, a za to mu zpětně obrovsky děkuji. Český trenér Roman Nádvorník hledal kvůli jednotlivým pravidlům soutěže hráče v mém věku, zkrátka tam byly nějaké věkové regule. Já jsem je splňoval, a proto jsem mohl odejít na hostování. Bylo to narychlo. V úterý jsem se o té možnosti dozvěděl a v pátek jsem už odlétal do Emirátů.

Mohl bys více prozradit, jaké to bylo fotbalově, ale i mimofotbalově žít ve Spojených Arabských Emirátech?

Pro mě to byl obrovský kulturní střet, ale i úplně jiný život. Ovšem mohu mluvit pouze pozitivně. Lidé z vedení byli přátelští, na to si nemohu vůbec stěžovat. Fotbalově to bylo náročnější. Trénovalo se méně, hráči byli občas i zaměstnaní. Ale byla tam i velká kvalita zahraničních hráčů, například z Brazílie.

Mohli bychom se přesunout k tomu, co se dělo po návratu z Emirátů. Ty jsi působil poté ještě ve druhé lize v Táborsku, je to tak?

Ano. V zimě mě kontaktovali, že by mě chtěli na zkoušku, už vlastně během Tipsport ligy (pozn. red. sezona 2022/23), kde jsme se utkali i se Slovanem. To bylo zajímavé. Stáhl si mě opět trenér Nádvorník. Zkouška se povedla a já mohl od nového roku působit v Táborsku. Příprava probíhala tak, jak měla. Byl jsem nadšený psychicky i fyzicky, vše sedělo. Bohužel čtrnáct dní do začátku soutěže se mi přihodilo zranění. Praskla mi achilovka a neštěstí bylo na světě.

Jak jsi na tom zdravotně teď a jak probíhala léčba?

Vlastně v únoru mi praskla poprvé, pak po rekonvalescenci jsem se do toho pomalu začínal dostávat zpátky... Bohužel mi praskla podruhé v květnu a s tím trošičku laboruji doteď.

U B-týmu bylo vícero hráčů, kteří se nějakým způsobem vraceli po zranění. Ty jsi s nimi trénoval, mohl bys nám prozradit, jak na tom jsou ostatní?

Se mnou trénoval Max Kytka, který se dostává ze zranění kolene, konkrétně křížových vazů. Jeho rekonvalescence se trochu zkomplikovala, ale vypadá to, že by už vše mělo být v pořádku. Dalším je Petr Papoušek, jenž se rovněž doléčuje s kolenem. U něho to bude ještě asi ještě trošičku déle, ale doufejme, že se brzy podívá zpátky na trávníky.

Všichni tři zažíváte vlastně něco podobného, i když máte trošku jiná zranění. Ale jak je to složité pro fotbalistu, když nemůže hrát?

Neskutečně. Já si zažil poslední rok až muka bych řekl. Musel jsem koukat na kluky v televizi a sám jsem byl o berlích s ortézou, občas v bolestech. Je to náročné, ale jsem rád, že se teď překlápí na tu dobrou stranu skrz toho kondičního trenéra i návrat k fotbalu... Chtěl bych poděkovat celému Slovanu a speciálně trenéru Harantovi za tu příležitost.

Předpokládám, že sleduješ výkony svých bývalých/budoucích spoluhráčů z béčka. Jak bys zhodnotil doposud sezonu v ČFL?

Podzim byl velmi podařený si myslím. Ale teď neměli úplně štěstí na los, mají těžké soupeře, kteří se snaží vykopat zpátky druhou ligu, jako je například Ústí. V Zápech to rovněž nebyl jednoduchý zápas a to stejné můžeme říci i o Velvarech. Až teď přijdou zápasy proti dalším B-týmům, věřím, že se o to porvou a budou sbírat další body.

Mezi zraněními a fotbalem ses rozhodl myslet na budoucnost a začal jsi studovat, můžeš prozradit fanouškům, jaký obor sis vybral, a kde ho studuješ?

Chodím na Fakultu tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy v Praze. Což mi přišlo pro mě jako nejvhodnější. Tato oblast mě vždy zajímala, od kondice, po silové tréninky a podobně. Rád jsem se vždy staral sám o sebe, o stravu, zajímám se i o spánek a další věci. Přišlo mi to jako vhodná cesta se vydat tímto směrem, i kvůli mému zranění.

Vlastně trošku i díky tomu ses do Slovanu vrátil v trochu jiné roli. Kdy jsi nastoupil a co je tvým úkolem?

Za to musím poděkovat Honzovi Kubistovi, který mě doporučil na místo k dorostu. Poté mě Theo Gebre Selassie oslovil, jestli by z mé strany byl zájem. Já jsem z toho byl nadšený, že taková možnost existuje. Od nového roku jsem naskočil do role kondičního trenéra u Akademie Slovanu, plus se snažím ještě dostávat zpátky i v hráčské kariéře. Vypadá to, že to je na dobré cestě, ale musím najít nějakou rovnováhu. Jsem toho názoru, že když se něco dělá, tak se to má dělat pořádně.

Kromě tebe nastupovali k mládeži i další kondiční trenéři, jak máte rozdělené role?

Co se týče mě, já mám na starost dorosty od U16 po U19. To zahrnuje silové vstupy v posilovně, rychlostní vstupy venku s malými hrami, doplněné předzápasové rozcvičky a vyjíždění GPS systémů JOHAN.

Mohl bys objasnit o jakou technologii se jedná? Platí tedy to, že se využívají tyto nové metody už i u dorostu?

Ano, je to tak. V systému JOHAN, který používají především dorostenci, sledujeme naběhané kilometry, počet sprintů, metry ve sprintu... Využívá se celý mikrocyklus, tedy od pondělí do soboty, i při zápasu. Rozhodně je těžší něco ošidit, když se nám něco nezdá, máme zpětnou vazbu. Jsme za to rádi, ale kluci jsou ve většině případů na dobrých číselných hodnotách, takže jsme spokojení.

Ty se tedy věnuješ dorostencům a působí někdo i u mladších kategorií?

Ano, Lukáš Vávra působí u U14 a U15. Ti operují přes zimu především v Doubí a okolí.

Jste jako kondiční trenéři (Honza Kubista u A-týmu, Tomáš Pupkay u B-týmu) nějakým způsobem v kontaktu a konzultuje například výsledky navzájem, byť každý pracuje vlastně u jiného týmu?

Aktuálně jsme najeli na systém, kdy se co nejvíce snažíme komunikovat a řešit různé věci dohromady. Tomáš Pupkay, který teď nastoupil (pozn. red. dříve působil u A-týmu) se nás ujal. My přeci jen začínáme a nemáme tak velké zkušenosti. To je pro mě velká výhoda, že se známe i z mého působení u A-týmu, tehdy mě vlastně trénoval a teď se to hezky spojilo. Já si nemohu stěžovat. Tomáš po nás chce věci, které jsou pro obor důležité. Musíme se připravovat a učit se. Dá se u nás říci, že co platilo včera, neplatí dnes. Já jsem rád, že pracuji pod lidmi jako jsou Honza a Tomáš, to si nemohu vynachválit.

Pro tebe je tedy vhodné, že nabíráš zkušenosti v praxi se zkušenými trenéry, tak i sám při fotbalových trénincích a zároveň i teorii ve škole...

Ano, přesně tak. Vše se mi hezky spojilo a já se těším, co přinesou další dny.

Máš nějaké cíle či vize do budoucna?

Něco v hlavě mám. Vždycky mě zajímal fotbal a v životě bych chtěl u něho zůstat, ať už to bude jakákoliv role. Uvidíme, kam nás to všechny zavede a budu jedině rád, když se budeme posouvat dopředu.