Jak a kde vlastně vznikla celá tato spolupráce?
Já to nemohu nazvat ani spoluprací, ale prostě lidskou pomocí ve stavu nouze. Po napadení Ukrajiny jsem si psal s jedním trenérem tamní akademie, jak to zvládají. Z počátku nepotřebovali nic, situace se změnila v půli března, kdy mě požádal o pomoc, jestli nemohu pomoci evakuovat tři až pět hráčů s doprovodem. V té době už v Liberci byl z Oděsy ze stejné akademie Konstantin, kterého sem poslal otec. Ten se spojil s kolegou Alešem Benkem. Napřed byl hráč ubytován na hostelu v Harcově, kde mu otec zaplatil pět dní. Poté mu klub vyřídil ubytování na našem internátu a hráč se zapojil s ročníkem 2006 do tréninkového procesu.
Jak se kluci dostali do České republiky? Kdo jim pomáhal?
Evakuační cesta v té době připadala v úvahu jen trajektem do Rumunska. Neměl jsem vůbec představu, co to obnáší a jak jim pomoci. Oslovil jsem bratra, který pomáhal na polsko-ukrajinských hranicích. Ten mi zprostředkoval kontakt na Nadaci Veroniky Kašákové. Mým úkolem bylo dát dohromady počty osob a aby měly vyřízeny potřebné dokumenty k přechodu hranic. Z původní malé skupiny se nakonec evakuovalo 8 hráčů z Oděsy, 2 děvčátka ve věku šesti a osmi let a doprovod několika maminek. Celkem to bylo 15 osob. K tomu se k této skupině přidala skupina kluků a maminek z Kyjeva. Jednalo se o dalších 9 osob. Využili jsme tedy dvou evakuačních cest. Bratr vyzvedl skupinu ve Lvově, který byl v ten den bombardován a museli zůstat přes noc. Ráno je odvezl na hranice. Tam si je převzal další náš dobrovolník, dobrovolný hasič Dušan Vyhnánek, a ten je odvezl do Železnice u Jičína.
Na Ukrajině vše organizovali můj bratr a paní Eva Juščáková z nadace Veroniky Kašákové, která zafinancovala veškeré náklady za dopravu do Rumunska a zpět. Dále patří velké díky dopravci z Chlumce u Ústí nad Labem - společnosti Višňák, který bezprostředně vypravil na cestu do rumunského přístavu Isaccea velký autobus. To, co jsem tam viděl, si budu pamatovat do konce svého života. Když vezmete v úvahu, že se vše podařilo zorganizovat během 48 hodin, tak jim všem patří velké díky. Musím zde vyzdvihnout i pomoc kolegů z Akademie Slovanu, kteří mě na cestu vybavili materiálem pro skupinu - drogerií, potravinami a vodou. V rumunském přístavu jsem skupinu převzal v záchytném centru, a po strávené noci, kdy se museli řidiči vyspat, se vydali zpět na cestu do ČR. Bohužel v přístavu v Oděse musel zůstat jeden z kluků, jelikož měl v nepořádku dokumenty.
Hodně nám pomáhají ostatní lidé, kteří se o všem dozvěděli ze sociálních sítí. Například dobrovolníci v Libereckém kraji, šatník paní Lucie Furstové, lidé z potravinové banky a další. Dostali jsme anténu k TV, kolo, fén, oblečení, hračky... To, co nepotřebujeme, rozdělujeme mezi ostatní ubytované v domě. Jsou zde děti od batolat až po dospívající. Co se týče té následné zdravotní péče, tak v tom máme zajištěnu spolupráci s centrem Sarema Liberec. Vybavujeme stále pokoje nábytkem pro uložení oblečení. Všem děkujeme. V neposlední řadě musím poděkovat trenérům z týmu Sokol Ruprechtice, že se kluci mohou zapojit do společných tréninků. Budeme také vyřizovat registrace, ať mohou nastoupit k mistrovským utkáním za tento klub.
Kde jsou ubytováni a jak zde žijí? Chodí do školy?
Celou skupinu jsem zpočátku ubytoval v Železnici u Jičína. S tím pomohla parta lidí kolem pana Aleše Bitmana, který narychlo připravil pokoje pro přespání a poskytl kuchyň a potraviny k vaření. Chtěli jsme, aby si po dlouhé a náročné cestě trošku odpočinuli. Bylo pak důležité vyřídit veškeré dokumenty k registraci. Zde musím poděkovat hasičům Libereckého kraje a zaměstnankyním sociální péče Krajského úřadu, konkrétně paní Mochalové, za velkou pomoc. Skupina se ubytovala v bývalém Domově mládeže v Zeyerově ulici nad stadionem U Nisy, kde nám bylo alokováno místo na samostatném podlaží. Vše se dodělávalo za běhu. Dům se vybavoval k běžnému provoznímu životu po dlouhé době, kdy nebyl v provozu.
Bylo potřeba sehnat věci k běžnému životu - drogerii, úklidové prostředky, nádobí a spotřebiče. V tom nám pomohli další lidé. Děkujeme paní Lucii Karlové a Nadaci Preciosa, paní Angelice Nevěřilové z Nadace Dobré víly, našemu velkému dobrodinci panu Michalu Nevěřilovi ze společnosti Pilz, trenéru Milanu Makulovi ze Železného Brodu, Markétě Heindlové a Pavlu Haškovi z České asociace profesionálních hráčů. Ti všichni pomohli věcnými a finančními dary k zajištění provozu skupiny. Některé maminky, které doprovodily své děti, se musely vrátit zpět na Ukrajinu. Buď z důvodu práce ve zdravotnictví nebo ve strategickém průmyslu.
Aktuálně je zde 14 dětí a šest maminek, které se o ně starají. Příprava stravy, praní, žehlení, úklidy společných prostor, dozor učení. To vše mají na starost. V budově jsou jen dvě malé kuchyňky na tak velký počet ubytovaných osob (cca 180). Obědy a večeře zajišťujeme prostřednictvím firmy Gastron Liberec, které tímto děkujeme za skvělý servis. Tyto služby si skupina platí.
Skupina ale nezahálí a snaží se vytvořit podmínky připomínající domov. Kluci si vyklidili a uklidili bývalou posilovnu, kam chodí cvičit. Mají ranní cvičení a večerní strečink každý den. Věnovali čas přípravě pravoslavných velikonočních svátků. Mají samostatnou jídelnu a odpočinkovou místnost, kde tráví čas společně. Už našli přátele i z protějšího domova mládeže, kde jsou ubytováni studenti libereckých škol.
Kluci mají nastavený režim jako na internátu. Mají služby na úklidy pokojů a v jídelně. Dopolední program je on-line výuka z Ukrajiny. Hodně volného času tráví na hřišti nebo poznáváním Liberce a jeho okolí. Měli možnost navštěvovat i utkání A mužstva Slovanu. Co se týče české školy, řešíme to společně s pracovníky Magistrátu města Liberec. Je potřeba vytvořit novou adaptační skupinu a někam ji umístit, což je teď velký problém.Jak často trénují a s kým? Zapojují se také do tréninku s mládežnickými hráči Slovanu Liberec?
Tréninkový proces mají nastaven 6x týdně. Díky vedení FC Slovan Liberec využívají umělou trávu u Nisy a před týdnem se zapojili i do společných tréninků v Ruprechticích. O tréninkový proces se starají trenéři Jakub Harant, Grassroots trenéři Michal Kolčava z LKFS a Mikuláš Borkovec z OFS. Do naší spolupráce se zapojila i Anita Maryšková z Ruprechtic. Kluci mají 2x dopolední trénink a 4x odpolední trénink. Pomůcky na tréninky poskytl krajský fotbalový svaz, hřiště Slovan Liberec.
Aktuálně trénuje dvanáct kluků společně v této skupině. Jeden z hráčů se vrátil zpět do Kyjeva, kdy si ho vyžádala zpět rodina, jelikož se jim hodně stýskalo. V akademii jsou zapojeni dva hráči. V ročníku 2006 výše zmíněný Konstantin a v ročníku 2005 Denis, který s námi trénoval, ale žije zde u své tety. Je v plánu ještě někoho vyzkoušet v U14. Skupina měla být původně ještě větší, ale hráči, kteří jeli s rodiči po vlastní ose z Charkova, Mykolajeva a Oděsy, se neozývají a nereagují na zprávy. Bohužel o nich nemám již měsíc žádné zprávy a informace.
Jak se zde domlouvají? Mají k dispozici překladatele?
Zatím se domlouváme, jak kdo umí. Převážně rusky a anglicky. Kluci se snaží a chtějí se učit český jazyk, stejně tak maminky. Poptáváme teď učitele/učitelku z řad dobrovolníků. Jinak nám hodně pomáhá pan Vladimír, koordinátor na ´Zeyerovce´ a paní Natalia z Českého Dubu.
Co by jim momentálně nejvíce pomohlo? Co potřebují?
I když pobírají příspěvek 5.000,- na osobu, tak teď sháníme hlavně finance. Máme za sebou první měsíc a víme, jaké náklady máme. Snažíme se šetřit, ale jsou to kluci, kteří vydávají hodně energie a zároveň tak vyžadují větší příjem energií, když 6x týdně trénují. Nenakupujeme nic navíc, co by si doma asi dopřáli. Máme rozpočet 116 korun českých na den a osobu. Neobjednáváme jídlo pro celou skupinu. I tady víme, že můžeme ušetřit. Hodně by nám pomohlo, kdyby kluci začali chodit do školy. V tomto případě se snažíme řešit práci pro maminky alespoň na dopoledne. Základní potraviny zajišťujeme v Makru nebo jezdíme nakupovat do Bogatynie a Žitavy. Samozřejmě děti i rostou, přijeli jen se základním vybavením, navíc zimním, takže řešíme například boty, vybavení na léto. Zatím vše zvládáme díky našim "andělům".
Vše samozřejmě bude záležet, jak dlouho bude konflikt trvat a jak dlouho budou ochotni být lidé u nás solidární. Musíme být připraveni na vše. Tomáš Čarnogurský z marketingového oddělení Slovanu pomohl tím, že sbírku opakovaně odprezentoval na klubových kanálech i při domácích zápasech. Klub navíc štědrým dárcům věnuje originální hrané dresy ligových fotbalistů Slovanu. Díky tomu se už také nějaké finance vybraly a snad se ještě vyberou. Máme založen transparentní účet, kam mohou lidé přispívat. Za každý příspěvek budeme velice vděční. Sháníme i psychologa, jelikož se boje přesouvají přímo k Oděse a do města.
