Theo, právě jsi podepsal ve Slovanu smlouvu. Jaké to jsou pro tebe pocity, vrátit se po devíti letech zpátky do Liberce?
Jsem rád, že to klaplo. Pro mě je to pomyslný kruh, který se uzavírá. Jsem rád, že má kariéra potom bude takto celistvá.
Když zmiňuješ svou kariéru, tak v roce 2012, kdy jsi ze Slovanu odcházel, jste získali mistrovský pohár. Co se ti vybaví jako první, když se na něj znovu podíváš?
Pochopitelně pouze ty nejpříjemnější vzpomínky. Je to trošku smutné, že během těch devíti let se mi nepodařilo něco podobného přidat. Díky tomu také řadím tento úspěch mezi ty nejdůležitější v mé kariéře. Rád na to vzpomínám.
Co ti fotbalově i lidsky dalo devět sezon v německé bundeslize? Čekal jsi vůbec, že můžeš vydržet takovou dobu v jednom klubu?
Ne, to jsem po těch prvních letech nečekal. Nicméně vývoj byl vždycky takový, že čím déle jsem tam byl, tím větší pouto jsem měl ke klubu a neměl jsem nikdy žádný důvod odcházet. Během mého působení jsem se jako hráč vyprofiloval, získal mnoho zkušeností, ať už herních nebo obecně životních. Celkově mě to obohatilo po všech stránkách.
V liberecké kabině teď budeš nejstarší hráč, jsi připraven na tuto roli? Budeš také svými zkušenostmi pomáhat mladým hráčům, kterých tu je dost?
S tím počítám a také do toho s tím jdu. Už v posledních letech jsem patřil k nejstarším hráčům v Brémách. Ale věk neměl nějaký vliv na to, jak často jsem hrál. Ba naopak, čím jsem byl starší, tím více jsem toho odehrával. Takže počítám s tím, že budu mít nějakou odpovědnost, a to vzhledem k mým zkušenostem, které mám. Rád je budu předávat dál.
Během prvního angažmá zde v Liberci jsi za čtyři sezony nasbíral 97 ligových startů. Na kolik se cítíš teď a můžeš vydržet stejně dlouho jako třeba Tomáš Janů?
Jé, tak to úplně nevím (smích). Já doufám, že mi vydrží zdraví a budu moct a chtít odehrát co nejvíce utkání. Záleží na mém těle… Uvidíme, jak to všechno budu zvládat, ale chtěl bych hrát, co nejdéle to půjde.
Na dresu máš číslo 23, nosil jsi ho i v Brémách, co pro tebe to číslo znamená?
To číslo je pro mě velmi důležité. Chtěl jsem ho mít už kdysi tady v Liberci, ale respektoval jsem staršího hráče. Nosil ho Petr Papoušek, takže přes to tehdy nejel vlak. Jsem rád, že se to tentokrát otočilo, já jsem ten starší hráč a můžu si 23 vzít. Zároveň je to teď součástí jednoho charitativního projektu, který budu teď rozjíždět. Číslo 23 v něm bude hrát důležitou roli.
Na podpis smlouvy jsi s sebou vzal i svého syna, také hraje fotbal, posílí naši mládežnickou akademii?
Ten už naskočil v podstatě dříve než já. Bohužel teď budou mít měsíc prázdniny, ale pak určitě bude pokračovat dál, protože během těch pár týdnů byl tady z toho nadšený. Takže uvidíme, proto jsem ho sem také vzal, aby se snažil a věděl, jak probíhá takový podpis smlouvy.
Pro oznámení návratu jste zvolili zajímavé video, jak sis užil jeho natáčení a sledoval jsi za mlada ten seriál?
Ano, užil jsem si to, byla to sranda. Za mlada to byl seriál, na který jsem se hodně rád koukal. Taky už to je nějaká doba, myslím, že to jsou nějaká devadesátá léta. Je to podobné i s fotbalem. Ačkoliv mám teď už docela pokročilejší fotbalový věk, tak díky fotbalu zůstává člověk tak nějak pořád mladý, protože je v kontaktu s mladšími hráči. To je podobné u toho seriálu, protože i když je trochu starší, tak si myslím, že i teď by se na to mohlo pár kluků podívat.
