Liberec - Trenér libereckých hráčů do 19 let Pavel Čapek pro náš bulletin poskytl rozsáhlý rozhovor, kde shrnul dosavadní výkony v české nejvyšší dorostenecké lize, probral daleké cesty na Moravu a neopomněl zmínit klubové odchovance, již se začínají prosazovat v A týmu. “Jsme tradiční prvoligový tým, takže bychom takovou soutěž měli hrát,” uvědomuje si zkušený kouč.
Máte za sebou obnovenou premiéru v nejvyšší soutěži dorostenců. Jaký je návrat po tolika letech?
Jsem strašně rád, že se to sem vrátilo, protože to jsou dobré a náročné zápasy pro naše hráče. Myslím si, že to je i dobrá příprava na vyšší soutěž a zároveň i velká prestiž pro náš klub, který si to myslím zaslouží. Jsme tradiční prvoligový tým, takže bychom takovou ligu měli hrát.
Jak hodnotíš váš vstup do soutěže, jaké byly cíle a jak se vám je daří plnit?
Jsme nováček soutěže, takže prvním cílem je zachránit se v soutěži. Vstup do ligy nebyl úplně špatný. Venkovní zápasy jsou pro nás těžké, soupeři jsou opravdu dobří, ale v těch domácích zápasech jsme schopní udělat nějaké body. Podařilo se nám vyhrát se Slováckem, poté jsme udělali doma bod s Pardubicemi. Teď jsme sice dvakrát prohráli, ale věřím, že ty zápasy v domácích podmínkách jsme schopní zvládat. Venku už to je samozřejmě trochu těžší, ale vlastně se nám podařilo přivést tři body ze Zlína, který je na tom výkonnostně podobně jako my. Je pravda, že jsme pro to udělali úplně všechno. Jeli jsme tam na dva dny, takže se to tam povedlo. Teď je osmé kolo, polovina z podzimní soutěže, ve které zrovna máme sérii tří porážek. Doufám, že to zase nastartujeme a získáme nějaké body.
Jak vypadá srovnání mezi druhou a první nejvyšší dorosteneckou ligou?
Jednoznačně je to znát. Teď nastupujeme zápas, co zápas proti kvalitním týmům. Zápasy se hrají v uvozovkách na krev a intenzita je daleko vyšší. Také je vidět, že ti soupeři tu soutěž hrají dlouhodobě, kdy hlavně v těch jejich domácích podmínkách jsou ty zápasy strašně těžké. Určitě je znát intenzita, kvalita, ale řekl bych i prostředí, že je malinko jiné. Má to už nějakou úroveň. Hřiště jsou velice dobře připravené, včetně zázemí. Myslím si, že to je už na úrovni té nejvyšší soutěže, za což jsem rád. Stávalo se nám, že v té druhé soutěži jsme někam přijeli a hráli jsme na malé umělé trávě nebo se svlékali v hrozných šatnách. Prostě to má větší úroveň a prestiž.
Jak si s novou soutěží zatím poradili hráči?
Myslím si, že na to pořád ještě najíždíme. Chvilku to trvá, než si ten tým na to zvykne. Navíc se ty týmy mění. Někteří hráči zůstávají, jiní přicházejí. Ono si to všechno teprve sedá, ale myslím si, že po té polovině zápasů kluci už to tempo začali vnímat. Uvidíme, jestli to bude stačit na udržení.
Musel se, vzhledem k náročnosti, změnit i tréninkový proces?
Ani bych neřekl. Myslím, že to zůstalo hodně podobné. Jen jsme tam přidali jeden silový trénink navíc, protože v této soutěži, kromě intenzity, rozhodují i souboje a síla. Jinak je ta skladba podobná.
Zmínil jsi už dvoudenní cestu do Zlína. Těch delších cestování je víc. Jak vnímáš s hráči tuhle okolnost?
Řekl bych, že to je mínus této soutěže. Myslím, že to trochu devalvuje ty zápasy, protože když někdo cestuje 4 až 5 hodin před zápasem, tak si myslím, že ten soupeř má výhodu. Jsem moc rád, že se nám podařilo do Zlína sehnat na ten trip peníze, protože s námi jezdí ještě U17. Myslím, že se to vyplatilo, protože Zlín je zatím pod námi a věřím, že pod námi nadále zůstane. Bylo to za mě hodně důležité. Myslím, že to je velký rozdíl, když někdo někde spí nebo když jede rovnou.
Máte srovnání s ostatními kluby?
Ano, ptali jsme se. Samozřejmě je to otázka peněz, protože ne všechny kluby mohou jet na dva dny v tom počtu lidí ve dvou mančaftech. Zatím se mi ale stalo jen u jednoho týmu, který na to peníze prostě nemá, a tak nejezdí.
Už jsi zmínil, že se vám daří více na domácím hřišti. Budou ty zápasy doma klíčové pro úspěch a záchranu?
Já si myslím, že ano. Je to určitě ve většině soutěží, že doma by se mělo plně bodovat a ze zápasů venku občas něco přivézt. Za mě je to důležité a myslím, že to bude i rozhodující jak teď ještě na podzim, tak na jaře.
Několik tvých bývalých svěřenců se začalo prosazovat v B týmu, někteří i v A týmu. Jak tohle zpětně hodnotíš?
Sleduji je zpovzdálí. Samozřejmě to klukům moc přeji. V áčku mám radost za Hudáka s Lexou. Jsem ale i rád za svěřence, které zrovna teď mám, protože ukazují, že ta cesta není pro ně zavřená. Jenom více těchto hráčů.
Jsou v současném kádru někteří hráči, kteří by se mohli dostat takhle vysoko, když budou pracovat?
Myslím si, že jsou. Řekl bych, že i ta soutěž je pro tohle skvělý nástroj do začátku. Budou ještě více připravenější, než kdyby hráli tu nižší soutěž. Bude důležité projít tou extraligou.
Jak jsi spokojený se svým realizačním týmem? Byly tam nějaké změny?
Menší změny tam jsou. Minulou sezonu jsme tam byli s asistentem Pavlem Volšíkem, trenérem brankářů Lumírem Kübelem, který se střídal s Mírou Samoelem. Samozřejmě nám pomáhal Honza Kubista jako kondiční trenér. Teď k tomu ještě přibyl Tomáš Janů, takže mám dva asistenty. Za to jsem rád, protože přeci jenom hrajeme náročnější zápasy a jezdíme větší dálky. Jsou to kluci, kteří při tom dělají ještě práci, takže se mi občas stane, že se občas i prostřídají. Jsem rád, že ten realizační tým je o trochu větší.
Fotogalerie