Co už máš v kariéře za sebou? Jak by ses fanouškům Slovanu představil? Začínal jsem v Bratislavě, do dospělého fotbalu se mi podařilo prorazit v tamním Slovanu, a to v osmnácti letech. Odehrál jsem tam celkem čtyři a půl sezony, takřka sto zápasů, dvakrát jsme se stali mistry a zároveň jsme vyhráli slovenský pohár. Šlo o velmi úspěšné období kariéry i přes nízký věk jsem nastupoval a byl jsem spokojený. Následně mi končila smlouva, přičemž přišla nabídka z Puskás Akadémie, rozhodl jsem se pro změnu. Impuls v kariéře.
A tím začala tvá maďarská fáze životopisu... Po půl roce mě odkoupil Debrecín, který tehdy hrál předkola Evropské ligy. Byl jsem v klubu půl roku, než jsem se dostal do Haladáse, jenž tehdy trenéroval Michal Hipp. Potkali jsme se s Michaelem Rabušicem, utvořili jsme takovou československou partu (směje se). Strávil jsem tam dva roky, pak přišel přestup do Újpeste, kde panovaly pohárové ambice. Nebylo to ovšem ideální, za půl roku jsem toho moc neodehrál, přibrzdila mě zranění a rozhodl jsem se rozvázat smlouvu, která měla původně trvat dva a půl roku. Přesunul jsem se do Českých Budějovic, což jsem bral jako restart po zraněních. Chtěl jsem si zároveň vyzkoušet novou soutěž, česká liga má velkou kvalitu. Hraje se tu moderní, rychlý, agresivní fotbal, z okolních krajin jde o nejkvalitnější soutěž. Nabídka z Dynama byla korektní, přijal jsem ji a působil jsem na jihu Čech rok a půl. Pak už přišla šance z Liberce, jsem za ni rád.
Jak se vlastně přesun do Slovanu odehrál? Měl jsem v Budějovicích podepsáno ještě na půl roku, ale nedohodli jsme se na prodloužení. Řešili jsme novou smlouvu, nepovedlo se… Takový je fotbal. Už zkraje přípravy jsem se chtěl v klubu domluvit, že bych se rád přesunul jinam, abych se mohl soustředit na budoucnost. Půlrok pro mě nic neřešil, jednání se natahovala, a proto došlo k podpisu se Slovanem také až nyní. Trenér David Horejš mě sice chtěl mít v přípravě, ale jsem vděčný, že se vedení zachovalo korektně a pustilo mě. Beru to jako příležitost se opět posunout, bavíme se o dvou diametrálně odlišných mužstvech. Liberec pokaždé atakuje nejvyšší příčky a pere se o Evropu, v Českých Budějovicích jsme hráli střed tabulky a spíš níže. Mám velkou motivaci.
Volali jste si i s Pavlem Hoftychem? Jasně, dost na tom záleželo, protože mě trenér znal ještě ze Slovenska. Tehdy jsme byli největší rivalové, trénoval Trnavu a já hrál za Slovan. Pamatoval si mě, měli jsme spolu delší rozhovor, který mě přesvědčil, že je Liberec dobrá volba. Z vícera nabídek jsem dal přednost Slovanu a věřím, že důvěru dokážu splatit na hřišti a pomůžu klukům, abychom do města znovu vrátili evropské poháry, když minule utekly jen o pár bodů.
Možná proběhl také rozhovor s už zmiňovaným Michaelem Rabušicem, ne? Přesně tak. Tehdy v Maďarsku jsem mu pomáhal víc já, protože jsem tam působil delší dobu a znal trochu líp řeč, teď se role obrátily. Komunikoval jsem také s Filipem Havelkou, kterého znám z Budějovic, dostal jsem opravdu hodně informací. Kluci mi pomohli, což je super. Hráč se rychleji aklimatizuje, když má v týmu kamarády. Navíc s Rambem se zná i manželka a děti, rodiny se baví. O to víc budu mít vše jednodušší, těším se na novou životní etapu.
Nastupovat bys měl na křídle? V ofenzivě dokážu hrát na vícero pozicích, ale hlavně kraje zleva, zprava, to je jedno. Taková byla zároveň i prvotní informace, že se mnou trenér právě tam počítá. Budu se snažit podporovat ofenzivu a být produktivní.
