FC Slovan Liberec | Pešl podepsal profi smlouvu: Už odmalička jsem se chtěl dostat do A-týmu
Menu Další Zavřít Zavřít
23.02.2021

Pešl podepsal profi smlouvu: Už odmalička jsem se chtěl dostat do A-týmu

Redakce
Velký krok do budoucí kariéry! Talentovaný 18letý brankář a odchovanec Slovanu Lukáš Pešl podepsal první profesionální smlouvu kariéry a i nadále se připravuje s A-týmem. Gólmanská naděje našeho mužstva pochází ze sportovní rodiny, jaký má za sebou příběh?

Pocházíš ze sportovní rodiny, ovlivnilo tě prostředí, v němž jsi vyrůstal?
Je tomu tak. Jsem syn známého volejbalisty, můj táta Petr Pešl hrával ve Francii, stal se několikrát mistrem ligy a dostal se i na mistrovství světa. Mým bratrancem je zároveň Ondřej Kolář a sestřenicí Lucie Kolářová, která hraje volejbal v liberecké Dukle.

Proč vyhrál nakonec fotbal? Dělal jsi v mládí i jiné sporty?
Jako malý jsem hrál volejbal, fotbal a florbal. Postupem času zůstaly už jen dva sporty a v roce 2013 jsem skončil také s volejbalem, protože mě fotbal začat bavit víc.

Můžou fotbalovému brankáři pomoct i návyky z jiných sportů?
Ano, určitě. Dosud mám některé návyky z volejbalu, které dělám i v bráně. Občas mi to pomůže, občas zase ne, ale snažím se to nějak kloubit (směje se).

Kdy jsi poprvé přišel na trénink do Slovanu?
K fotbalu mě přivedla mamka v mých pěti. Byli jsme doma a nabídla mi, jestli si nechci jít zkusit zahrát.

Možná trochu nezvyklá situace, kdy syna přivede k fotbalu mamka...
Jo, u mě to byla právě ona. Vzala mě na trénink, udělal jsem dojem a nakonec jsem u toho zůstal.

Mimochodem nemá někdy sportu v rodině už dost?
Mamka není úplně sportovní nadšenkyně, vlastně to skoro nesleduje. Ale nevadí jí si o sportu povídat, má své názory a dá se s ní rozhodně mluvit. Takže tak.

Fotbal hraješ od pěti, ale původně jsi v bráně nezačínal, že?
Přesně tak, začínal jsem na postu útočníka, ale později jsem se dopracoval až do brány, kde jsem zůstal. To se stalo tak ve 12 letech, kdy jsem měl velké bolesti hlavy a po každém zápase jsem si musel brát prášek... Na doporučení lékaře jsem post změnil.

Na které trenéry, kteří tě v kariéře vedli, vzpomínáš?
Asi bych zmínil mé první trenéry pana Petra Koudelku a Pavla Rumlera. Na ty vzpomínám rád, přestal jsem hrát v útoku a šel jsem právě do brány. Podpořili mě místo toho, aby mě nějak vynadali. Pak panu Martinu Jánošíkovi, pod nímž jsem měl největší růst v rámci postu. A také panu Lukáši Macháčkovi, který se mi hodně věnoval a vytáhl mě nahoru.

Teď trénuješ s A-týmem, kdy ses poprvé zapojil do přípravy?
Nejprve jsem šel na měsíc na přelomu září a října minulého roku, trenéři si mě chtěli vyzkoušet. Nakonec jsem i vzhledem ke krizi u týmu už zůstal.

A se Slovanem jsi odcestoval i do Hoffenheimu v roli náhradního gólmana...
To bylo něco neskutečného. V takovém věku se dostat na zápas Evropské ligy, to se málokomu poštěstí...

Stejnou roli jsi pak vykonával i v lize proti Teplicím. Jaké je pro fotbalistu být na prázdném stadionu bez diváků?
Lépe se komunikuje. Co se týče dorozumívání, je to lepší, protože se snáž slyšíme. Ale s fanoušky je na stadionu samozřejmě daleko lepší atmosféra, k fotbalu jednoznačně patří.

Teď tě vede trenér Marek Čech, o kterém se říká, že je přísný. Je to tak?
Ano, je tomu tak (směje se). Je hodně přísný, ale to je dobře. Musí mít respekt, jako trenéra si ho nemůžu vynachválit.

Takže neplatí, co často říkají hráči z pole, že brankáři nemají náročné tréninky?
Ne, to určitě ne (směje se). Zdá se jim to, jde jen o úhel pohledu. Občas máme tréninky také hodně náročné, děláme třeba sílu nebo skákání.

U A-týmu jste aktuálně čtyři brankáři, jak spolu vycházíte?
Máme mezi sebou velmi dobré vztahy. Občas, když udělám chybu, se mi ji kluci snaží vysvětlit a pomoct mi. Za to jim patří dík.

Vzhledem k tomu, že jsi nejmladší, tak na tebe asi zbývají povinnosti spojené s přípravou a sklízením pomůcek, že?
Lukáš Hasalík, který je o trochu starší, mi občas předhazuje, že jsem mladší. Je to tak, na každý zápas musím brát kužely, nebo míče a když nějaký balon po tréninku chybí, musím ho jít společně s dalšími mladíky hledat.

Znal ses před pobytem v Áčku s častí týmu už z akademie?
Ano, se spoustou kluků z týmu jsem se znal. Často jsem totiž v minulosti chodil hrát i se staršími, takže jsme se společně poznali.

Během zimní pauzy jsi trochu nečekaně nakonec letěl na soustředění do Turecka, na které si původně nebyl nominovaný. Bylo to hektické?
Původně jsem vůbec neměl jet, ale den před odjezdem mi volal trenér Marek Čech. Řekl mi, ať jedu na Slovan, že uděláme testy a poletím společně s týmem. Hned jsem se sbalil a vyrazil. Ani nebyl čas na nějakou nervozitu. Každopádně v Turecku bylo krásně, nemohl jsem si tam opravdu na nic stěžovat

Trenér Pavel Hoftych často během současné situace zmiňuje, že mladším hráčům chybí mezistupeň v B-týmu, ČFL se totiž nehraje. Byl velký šok trénovat s A-týmem?
Stoprocentně, v áčku jsou zkušenější hráči, kteří přesně vědí, kam mají střílet. Mezi A-týmem a béčkem je vidět rozdíl, i když i ČFL hrají velmi kvalitní fotbalisté.

Jaký vůbec hlavní trenér je?
Pan trenér je dobrý chlap, dá se s ním normálně povídat. Je zábavný a během tréninků rozhodně nepanuje nějaký stres.

Co pro tebe vůbec znamená první profesionální smlouva? Splněný sen?
Znamená pro mě hodně. Už odmalička jsem se chtěl dostat do A-týmu a nakonec se mi poštěstilo. Další vysoké nároky ani nemám, chci se věnovat tomu, kde jsem teď.

Přece jen jiné ambice nemáš?
Těžko říct, chtěl bych se samozřejmě dostat v mém kariérním posunu ještě výš. Možná bych se chtěl posunout i v rámci postů, do role trojky, dvojky... Zatím se budu soustředit na toto.

Reprezentační dres jsi už koneckonců oblékl...
V patnácti letech jsem dostal nabídku odchytat za výběr U15 zápas proti Belgii. Jel jsem tedy do belgické Tubize a nakonec jsme vyhráli 3:2. Doposud můj jediný zápas.

Mladší hráči z akademie většinou chodí podávat balony na zápasy A-týmu. Byl jsi v minulosti na zápasech také a byla i tohle motivace?
Ano, když jsme byli mladší, vždy jsme si stříhali o to, kdo půjde. Minulou sezonu jsme navíc museli chodit ti, kteří byli starší osmnácti let, takže jsem byl téměř na každém utkání. Je dobré být přímo u hřiště, fotbal naživo je něco jiného než v televizi.

Stále studuješ střední školu, jak těžké je to kloubit s fotbalem?
Jsem ve třetím ročníku Střední průmyslové školy strojní a elektrotechnické... Individuální plán ještě nemám, zkusíme to nějak vyřešit. Mám každopádně skvělého třídního učitele, který se mi snaží vycházet vstříc.

Nedávno se ti povedlo složit zkoušky na řidičský průkaz, jak jezdíš na tréninky? Zlepšuješ své řidičské schopnosti?
Často jezdím busem. Řidičák mám od prosince, takže teď už občas jezdím ale i autem.


Generální partner
Preciosa AAA Auto
Hlavní partneři
Pražská plynárenská T-Mobile Renomia AUTO KP Plus Canis Pivovar Svijany
Další partneři
Kerda sport 11TEAMSPORTS
Mediální partneři
Liberecká drbna eFotbal