Po těžkém startu se v roce 1931 poprvé probila do Serie A. Tehdy byl rovněž otevřen stadion, který dnes nese jméno Stadio Artemio Franchi a má kapacitu přes čtyřicet tisíc diváků. Po období vzestupu se nakonec v roce 1941 poprvé dočkal tento tým zisku italského poháru, na nějž však vzhledem k problémům způsobeným druhou světovou válkou nedokázal navázat.
Úspěšnou éru tak ve Florencii opět nastartovali až v 50. letech. Sezona 1955/56 bude navždy svázána se ziskem prvního ligového titulu, Fiorentina navíc následujícím ročníku prošla až do finále tehdejšího předchůdce Ligy mistrů, Evropského poháru. V něm podlehla Realu Madrid, za který tehdy střílel branky slavný Alfredo Di Stéfano.
V sezoně 1960/61 si Fiorentina opět došla pro zisk domácího poháru a následovala i první významná evropská trofej, když ovládla také Pohár vítězů pohárů. Poté ovšem přišel krátký ústup z absolutní špičky. O to větší radost přinesla fanouškům sezona 1968/69, kdy po závodu s Cagliari podruhé a zatím naposledy vybojovala Fiorentina titul.
V roce 1980 koupil klub Flavio Pontello, vlastník úspěšné stavitelské firmy, který sice nejprve rozezlil některé fanoušky změnou loga a hymny týmu, zároveň však do klubu investoval nemalé částky a přiváděl do Fiorentiny velmi kvalitní hráče. I díky tomu v roce 1982 svedl tým z Florencie souboj o titul s Juventusem, když šance na „scudetto“ ztratil až v posledním kole.
Novým vlastníkem se stal filmař Mario Cecchi Gori, který tým posílil o řadu zajímavých jmen, jako byli Brian Laudrup nebo Gabriel Batistuta. Po jeho smrti v roce 1993 však klub převzal jeho syn Vittorio, který i přes dobrý start do sezony náhle vyměnil trenéra a výsledky se ukázaly jako zdrcující. Tým klesal tabulkou, až spadl do Serie B.
Pod novým koučem Claudiem Ranierim se však mužstvo rychle vrátilo do Serie A a přivedlo další posily, jako například portugalského útočníka Ruie Costu. Ve své druhé sezoně po návratu se Fiorentině podařilo skončit na třetím místě a opět se vrátila také na evropskou scénu. O několik let později, v sezoně 1998/99, se tentokrát pod trenérem Trapattonim dlouho ucházelo o titul, ale nakonec skončila až třetí, což jí zajistilo vstupenku do Ligy mistrů.
V ní dokázala například ve Wembley porazit Arsenal nebo doma Manchester United, nakonec ale vypadla ve druhé skupinové fázi. Na lavičku později usedli například Fatih Terim nebo Roberto Mancini, pod jehož vedením v roce 2001 vybojovala Fiorentina svou zatím poslední trofej, když ovládla domácí pohár.
Klub však postupně upadal do dluhů, které eskalovaly o rok později. Následoval sestup až do Serie C2, kterou klub okamžitě vyhrál a po zvláštním rozhodnutí se místo do Serie C1 přesunul přímo do Serie B. V té době se Fiorentina zároveň vrátila k původnímu logu a přešla k dodnes tradičnímu designu dresů. Po úspěšné sezoně 2003/04 se jí navíc povedlo opět se vrátit mezi elitu.
Klub se rychle přesunul do horních pater tabulky, po skandálu v sezoně 2005/06, kdy se měla Fiorentina podílet na podplácení zápasů, jí však hrozil pád do Serie B. Nakonec zůstala v nejvyšší soutěži, ale s odpočtem 15 bodů a přišla o místo v Lize mistrů, které si předtím zajistila. I přesto se v ročníku 2006/07 umístila na příčkách, které znamenaly postup do Poháru UEFA.
Od té doby byla Fiorentina pravidelným účastníkem evropských pohárů, a to až do přelomu desetiletí. Po odchodu dlouholetého kouče Cesareho Prandelliho se v ročníku 2010/11 dlouho držela na posledním místě tabulky, než se ve druhé polovině soutěže dokázala zachránit. Až v sezoně 2012/13 se opět odpoutala od bojů o udržení a znovu se přesunula do nejvyšších příček tabulky.
Po třech letech na čtvrtém místě v řadě skončila v loňské sezoně Fiorentina pátá, což jí opět zajistilo start v Evropské lize. Byla nasazena přímo do skupiny, v níž se utká kromě Slovanu také s Karabachem a PAOKem Soluň. V domácí soutěži má na kontě zatím porážku ve vyrovnané bitvě s Juventusem a výhru nad Chievem Verona, drží se tak na desáté příčce tabulky.
Na relativně mladé soupisce nalezneme spoustu zajímavých jmen. Mladý španělský záložník Cristian Tello prošel Barcelonou, v níž během 59 zápasů zaznamenal 11 branek. Mezi zkušenější hráče patří Borja Valero, který v klubu působí už od roku 2012, za Fiorentinu nastupuje i Nikola Kalinič, který na EURO 2016 obstaral vítězný gól chorvatské reprezentace proti Španělsku. Rozhodně tak jde o velmi kvalitní tým.
Ve skupině J je papírově považována za největšího favorita, ani jeden ze soupeřů jí však nedá nic zadarmo, o čemž se například v minulé sezoně přesvědčil favorizovaný Olympique Marseille. Na stadionu U Nisy se italský velkoklub představí 20. října, Slovan naopak zavítá na Stadio Artemio Franchi 3. listopadu.
Vyprodáme proti Fiorentině stadion? Buďte u toho! Balíčky vstupenek na základní skupinu Evropské ligy budou v prodeji od pondělí 12. září.
