Marku, jak se vlastně tvoje gólová akce seběhla?
Měli jsme rychlý brejk, myslím že Šury nějak poslal míč na Kevina Luckassena a ten naslepo přihrával před branku. Já jsem se v souboji srazil s obráncem, nějak se to tam trochu zvláštně poodráželo a skončilo to až v síti.
V celém týmu panovala po zápase velká euforie, jak se cítíš?
Asi jako Marek Bakoš! Ne, je to výborné. Doteď se jak mně, tak celému týmu příliš nedařilo, ale věřím, že právě teď se to celé může otočit. Snad už budeme pravidelně získávat body a splníme náš cíl.
Hned po závěrečném hvizdu se k tobě hnal trenér Vavruška, co ti říkal?
Nebylo to nic speciálního. Na trenéra a na nás všechny je obrovský tlak, doteď jsme na jaře skoro jenom prohrávali, takže byl zápas pro celý tým velmi emotivní. Chtěli jsme to zvládnout, přijel soupeř, se kterým jsme mohli pobít. Jakmile jsme vyhráli, ze všech to vyloženě spadlo. A trenér tím koneckonců ukázal, jak s týmem žije.
Jak se ti utkání sledovalo, než jsi přišel na hřiště?
Není nic příjemného koukat se, jak se vám nedaří dát gól. Měli jsme v jejich vápně nějaké závary, trefené břevno a další akce, ale nedařilo se nám to tam dostat. Většinou se ale vše láme takovými šťastnými góly, snad to bude pravda. Teď už by mohly přijít i nějaké pěkné góly, ať se mají také diváci na co dívat.
Poprvé se ti podařilo skórovat v soutěžním zápase, čekání bylo určitě těžké?
Přišel jsem sem a hned v prvním přípravném duelu se trefil, ale pak jsem se dá se říct trápil. Snažil jsem se to zlomit v tréninku a hlavně v zápasech. Není to vůbec příjemné, nikomu bych takové pocity nepřál, ale věřím, že se to teď povedlo překonat a přijdou také další góly.
Co se ti doteď honilo hlavou?
Spekulujete, co děláte špatně, co máte vylepšit. Snažil jsem se ještě více makat na tréninku, ale někdy to možná je až na škodu. Člověk se pořád jen snaží a snaží, ale zablokuje si tím hlavu a není v klidu. Pak se nemůžete pořádně soustředit na zápas.
Může to být takto i případ celého mužstva?
Je to celkově těžké. Když jsem poprvé bojoval s Plzní o titul, hráli jsme podobně, dali jsme gól, vedli jsme a najednou jsme se začali bát o výsledek. Dá se to porovnávat s tím, co je tady. O něco vám jde, chcete konečně vyhrát, dát gól, ale ono to nejde. Je to psychická věc, kterou není snadné odbourat. Každý hráč jednotlivě si tím musí projít a překonat to. Teprve pak může být klub úspěšný, ať v boji o záchranu, nebo o titul.
Dosud jsi byl zvyklý bojovat spíše v horních patrech tabulky. Jaký je to nyní rozdíl?
Nejvíce se to liší v tom, že jde o holé setrvání v lize. Když bojujete o poháry a nezvládnete to, za rok to prostě zkusíte znovu. Pokud ale vypadnete, tak ten další rok na nápravu nemáte. Musíte čekat, probrat se ve druhé lize a je to obrovský kopec dřiny, než se vrátíte zpět. To je na tom nejsložitější. Do hlavy se tak boj o udržení promítá mnohem víc.
Poprvé za celé jaro jste teď poskočili ze sestupového pásma. Jsi osobně klidnější?
Místo o 27 se najednou hraje jen o 24 bodů. Pro nás se nic nemění. V Boleslavi musíme opět získat body, abychom se zachránili a splnili svůj cíl. Dneska jsme možná mimo sestup, ale za týden se může stát, že tam budeme zpět, nemůžeme proto nijak polevit. Zakřičeli jsme si, můžeme oslavovat, ale od zítřka už pracujeme na tom, abychom výkon proti Brnu zopakovali i příští sobotu.
Sledujete v týmu výkony svých konkurentů?
Snad každý samozřejmě sleduje, jak se celkově tabulka vyvíjí, kdo bojuje o titul, celkově každý zápas. Moc dobře tedy víme, jak naši přímí soupeři hrají. Nikdo to za nás ale na hřišti neodehraje, body si musíme získat sami. Je jen na nás, abychom hráli tak, že nebudeme muset koukat na ostatní.
Svou formou vám to ale České Budějovice a Hradec v posledních kolech trochu usnadnili.
Na to, jak kdo hraje konkrétní zápas, se nedá koukat. Podívejte se na nás, kdo viděl utkání v Třinci, museli si o nás říkat, že jsme úplně z formy. To všechno se ale může hodně rychle otočit. Spoléhat tedy ve zbytku sezony musíme jen na sebe.
