Jak jsi viděl situaci před první brankou? Šlo o nelehký moment na posouzení... Věřil jsem tomu, že balon propadne. Trenéři nás nabádali k tomu, že musíme už gól ze standardky vstřelit. V náběhu jsem si dal dotek, bylo to mezi mnou a Hugem (Janem Bačkovským). Skočil jsem tam, věděl jsem, že mám k míči blíž a naštěstí jsem ho zvládl posunout těsně předtím, než tam byl on. Pak už jsem viděl, že je míč v síti.
Zažil jsi někdy delší čekání na verdikt? Co se hráči během toho honí hlavou? Asi jsem nezažil... A ještě kór, když jsem měl v situaci prsty já. Probíhaly mi hlavou smíšené pocity. Možná jsem to rozhodčímu trochu ztížil, moc jsem gól neslavil. Mám v Bohemce spoustu kamarádů a za hodně jí vděčím, zároveň Hugo je můj přítel a měl jsem strach, jestli mu něco není. Strašně moc jsem si každopádně přál, aby byl gól uznaný.
Jak dlouho by podle tebe mělo video situace zkoumat? Je to strašně těžké říct. Technologie takto rozhoduje zápasy. Koncentraci je těžké udržet, celkově to trvalo asi čtyři minuty, už jsme si s klukama povídali... Pokud si však rozhodčí není jistý, je důležité, aby docílil správného resultu.
Co pak ten gól hned vzápětí... Nekoncentrovanost po dlouhém čekání? No, to jsem také mockrát nezažil... Bylo to hrozné. Nestihli jsme se ani otočit, skóre se srovnalo na 1:1 a začínalo se od nuly. Jestli se chceme posouvat nahoru tabulkou, nemůžeme se dopouštět takových chyb. Nepřichází to vůbec v úvahu. Věděli jsme, že to bude těžký zápas klidně o jednom gólu. A pak hned inkasujeme... Ale ukázali jsme sílu, chtěli jsme vyhrát a nezabalili jsme to, i když by to některé týmy mohlo položit. Věřili jsme tomu a jsem rád, že jsme to zvládli dotáhnout do vítězného konce.
Během nervózní koncovky pak rozhodl Ľubomír Tupta. Velká euforie? Jo, byli jsme v euforii. Ale už před zápasem jsme věděli, že chceme vyhrávat a dostávat se výš. Dvakrát se nám teď podařilo zvítězit, chceme být dlouhodobě ten tým, za kterým ostatní nebudou chtít jezdit. Musí vědět, že v Liberci nedostanou nic zadarmo a že se odtud body nebudou odvážet. To, že jsme teď i minule dali gól v poslední minutě, vypovídá o naší síle. Jdeme nahoru, máme v kádru několik vítězných typů a chceme napravit start sezony.
Šlo již o náš třetí zápas v sezoně, který jsme rozhodli v samotném závěru. Asi to ale není souhra náhod, ne? Možná kvalita lavičky i velká touha po vítězství? Myslím, že obojí. Nikdo nemůže říct, že by někdo nenechal na hřišti všechno. Někteří padali, pomalu umírali, třeba Maty (Jan Matoušek), který jezdil neskutečně. Pak přijdou ze střídačky čerství kluci a zase pomůžou jinak, lavička nám každopádně určitě hodně pomohla.
Co říkáš na bodovou šňůru a vzestup tabulkou. Jak si tohle období užíváte? Tím, že jsme zpackali začátek, to nesledujeme. Chceme vyhrávat a napravit situaci. Pořád nejsme tam, kde bychom chtěli být. Tým máme na to, abychom byli ještě výš... Žádné užívání není, máme před sebou pořád strašně moc práce. Liga je vyrovnaná, dvakrát vyhrajete a jste nahoře, pak dvakrát ztratíte a padáte dolu. Nesmíme usnout na vavřínech.
Ještě zpět k zápasu. Co říkáš na druhou spornou situaci, která se odehrála po tvém souboji s Martinem Dostálem? Šel jsem do výskoku a míč jsem odehrál. Neudeřil jsem soupeře loktem, dostal jsem se výš. Jak se video zkoumalo, samozřejmě to se mnou hrklo. Kopalo se za tu dobu, co jsem ve Slovanu, proti nám už iks penalt. Takže mi samozřejmě trochu zatrnulo, ale extra provinile jsem se necítil. Neviděl jsem každopádně ještě záznam, takže nevím... Bylo to hrozně rychlé a nechci situaci úplně posuzovat.
