Jak jsi si jako bývalý sparťan užil včerejší zápas?
David Bičík: Samozřejmě jsem si to užil. To si užil snad každý. Jako odchovanec Sparty jsem si to ale užil obzvlášť. Byl jsem tam 20 let, znám snad všechny zaměstnance, tykám si s trenéry. Na druhou stranu už je to dost dlouho, co jsem ze Sparty odešel. Je to minulost a z pohledu odchovance to pro mě nebyl extra motivační zápas. Je ale fakt, že proti každému špičkovému týmu máme motivaci velkou. A v naší lize není lepší mužstvo než Sparta. Takže jsme se proti nim chtěli vytáhnout.
Jaká byla atmosféra v našem týmu před začátkem zápasu? Bylo cítit velké odhodlání?
David Bičík: Odhodlání bylo veliký. Máme za sebou nepovedené zápasy, vrcholem všeho byla Dukla. Pak ta reprezentační přestávka, kdy jsme snad celý první týden rozebírali právě ten druhý poločas s Duklou. Nálada tedy nic moc a my jsme se z toho chtěli dostat právě na Spartě. Odhodlání jsme měli o to větší, že jsme si věřili. Věděli jsme, že můžeme uspět a že chceme uspět. Rozhodně jsme na Letnou nejeli prohrát. Všude se navíc psalo o té jejich sérii, i ta nás motivovala. Každá série jednou končí, a tu jejich jsme chtěli ukončit my!
Jak jsi jako brankář uvítal absenci domácího kanonýrka Kweukeho?
David Bičík: My jsme se to dozvěděli v autobusu. Když jsme jeli na utkání tak volal trenérům náš vedoucí mužstva Jirka Neuman. Trenéři to na nás hned houkli. Pro nás to byla výborná zpráva. On je Kweuke nesmírně platný a silný hráč. Když je na hřišti tak je třeba ho zdvojovat. Takhle se Sparta musela obejít bez něj a bylo to pro ni o to těžší, že sami hráči vědí, jak je pro Spartu Kweuke důležitý. Míra Slepička to měl s naší obranou těžké, on není ten silový hráč, který by třeba Nezmiče přetlačil. Nám pomohlo, že Kweuke nebyl.
Který z tvých zákroků byl nejnáročnější? Kdy byla Sparta blízko gólu?
David Bičík: Asi nejblíž gólu byl Tomáš Zápotočný. Tam to sice nebyl můj zákrok, ale Sparta mohla ten zápas zdramatizovat.
No ty jsi sice míč nezasáhl, ale zákrok to od tebe určitě byl. I Tomáš v médiích přiznal, že přestřelil proto, že jsi proti němu skákal …
David Bičík: Kdybych zůstal stát na lajně, tak by se mě mohl zeptat, kam to chci. Já bych mu řekl, ať to dá do levého růžku a on by to tam pověsil. Mě nezbylo nic jiného než se proti němu vrhnout a věřit, že to narve do mne nebo netrefí branku. Naštěstí ji opravdu netrefil, asi se to snažil dát nahoru.
On asi brankář musí být trošku magor a jít do toho po hlavě. Máš čas se o sebe bát?
David Bičík: To nejde, nesmíš myslet na to, že se ti něco může stát, nebo že to bude bolet. V tu chvíli jenom nechceš dostat gól. A to bylo jediné, co mě v tu chvíli zajímalo. Jasně, že to bolí, když to chytneš z metru do nosu. Ale já ještě nejsem takovej magor. To Přema Kovář, co teď chytá za rezervu, to je opravdovej magor (smích). Přema skáče pod nohy obličejem dopředu, je mu jedno čím ten míč zastaví. Já tam jdu proti němu celkem opatrně.
No a některá z dalších šancí Sparty? Třeba v první půli těsně před tebou tečoval míč Slepička …
David Bičík: No oni toho vlastně zase tolik neměli. Tu šanci co říkáš, si vybavuju. Šel jsem dopředu a věřil jsem, že tam budu dřív než Slepička. On to stihnul tečovat, kdybych ale stál na lajně tak to zpracuje a uklidí. Takhle musel zakončovat a já to vyrazil. Pak tam bylo několik střel. Kluci ke střelcům dobře přistupovali tak toho celkem dost zblokovali.
Co tě napadlo, když ti v závěru duelu vzal Theo míč a vypadalo to, žen ho dovede až do naší branky?
David Bičík: My jsme se o tom po zápase bavili. Já si na něj křiknul a on už nestihnul svůj pohyb zastavit. V dané chvíli udělal to nejlepší, co mohl, vzal si míč pro sebe a celou situaci vyřešil. Udělal to dobře.
Kdy jsi začal věřit, že ten zápas vyhrajeme?
David Bičík: Až když to rozhodčí ukončil. Vážně. Kdyby Sparta dala kontaktní gól tak je schopná se vykáznit. Je ale fakt, že my jsme jí nedali šanci. Ten závěr jsme už hodně kontrolovali. Oni jen běhali bez balónu což fotbalistu nejen, slušně řečeno štve, ale taky ho to hezky unaví. Jasně jsme dominovali a závěr zápasu jsme si vychutnávali. Tohle se Spartě doma často nestává, o to hezčí to byl zážitek. Musím říct, že nám ten zápas všem sednul na 150%. Od řidiče, masérů, kustoda i přes všechny trenéry. Byl to báječný den.
